Nález nádoby sídlištního typu šňůrové keramiky z vrchu Bacína

Nález nádoby sídlištního typu šňůrové keramiky z vrchu Bacína (k.ú. Vinařice)

Václav Matoušek - Jan Turek

(Archeologické rozhledy 50, 1998, 359-374, 486).

Obr. 1. Vrch Bacín se nachází v jihozápadní části Českého krasu. Kresba M. Záleská.

Obr. 2. Vrch Bacín u Vinařic. Křížek označuje polohu krasové dutiny, v níž byly
nalezeny tři vrstvy lidských kostí, čtvereček vymezuje rozsah sondáže plošiny
před zmíněnou puklinou, plné kolečko vyznačuje místo nálezu torza nádoby
šňůrové keramiky. Kresba M. Záleská.

V červenci r. 1994 bylo v krasové puklině na vrchu Bacínu, k. ú. Vinařice, o. Beroun nalezeno torzo nádoby sídlištního typu šňůrové keramiky. Nález i okolnosti nálezu jsou v současném nálezovém fondu Čech zatím neobvyklé. Z tohoto důvodu se v předložené práci zabýváme podrobně jak vlastním nálezem, tak i nalezištěm.

Geografické údaje. Vrch Bacín (499 m. n. m.) je nejvyšším bodem Českého krasu. Nachází se v jihozápadní části krasu, která je součástí Karlštejnské vrchoviny (obr. 1).

Historie naleziště. Archeologické naleziště bylo na vrchu Bacínu zjištěno v r. 1988. Při speleologickém průzkumu, který prováděli členové tetínské speleologické skupiny, byla v úzké krasové puklině pod vrcholem kopce objevena kumulace lidských kostí a torza dvou keramických nádob datovaných na přelom Ha C/D. Na uvedený náhodný nález navázal v r. 1989 systematický komplexní speleoarcheologický a přírodovědný výzkum, při němž byla v letech 1989 - 1991 puklina prozkoumána do hloubky 340 cm. Pod vrstvou halštatskou byly ve vertikální puklině o šířce 30 - 60 cm odkryty další dvě vrstvy lidských kostí, tentokrát bez doprovodných archeologických nálezů. Sedimenty, v nichž byly lidské kosti nalezeny, byly na základě analýzy vzorků malakofauny datovány do klimatických období atlantiku a subboreálu (V článku užíváme jednotlivé klimatické termíny, tak jak je definoval V. Ložek, který analyzoval veškeré sedimenty z krasových dutin na vrchu Bacínu. Srovnání Ložkova členění klimatického vývoje v holocénu s dalšími klasifikačními systémy umožňuje např. tab. 12 v Dějinách pravěké Evropy, Buchvaldek a kol. 1985). Od r. 1991 zároveň probíhala systematická sondáž nejbližšího okolí krasové pukliny. V průběhu let 1991 - 1993 byly v prostoru vrcholu Bacína zjištěny nálezy z mladšího paleolitu (magdalenien), mezolitu, závěru neolitu, resp. počátku eneolitu (kulturně blíže nezařaditelná broušená kamenná sekerka), mladší doby bronzové (kultura knovízská, HA), starší doby železné (Ha C/D a HD - LTA), raného středověku (8. - 9. stol.), vrcholného středověku (14. stol.) a novověku (16./17. stol.). K nálezům z let 1989 - 1993 podrobně Benková - Matoušek - Sýkorová 1994).

Nálezy se koncentrovaly především na zhruba kruhové plošině o průměru 30 m ohraničené ze západu a severu pásem nízkých silně zkrasovělých (rozpukaných skal), v nichž se nachází i výše uvedená puklina s nálezy lidských kostí. Na základě těchto poznatků byl vrchol Bacína vyhodnocen jako relativně bohaté polykulturní naleziště, které přinejmenším v období neolit - halštat mělo velmi pravděpodobně ráz skalní svatyně. Proto byla závěrečná 6. sezóna systematického výzkumu v r. 1994 věnována testování hypotézy, podle níž je Bacín nalezištěm typu Kyffhäuser (Behm-Blancke 1958), tj. kultovním místem se soustavou obětních šachet situovaných do krasových dutin, které byly využívány po několik tisíciletí. Test byl proveden formou sondáže v nápadné vertikální puklině vzdálené cca 25 m jihozápadně od prvého naleziště objeveného v r. 1988 (obr. 2).

Popis pukliny. Puklina se nachází ve skalnatém svahu východně od vrcholu kopce. Je součástí soustavy puklin, které vznikly na úpatí skalnatého masivu na křížení několika skalních poruch. Skála se v těchto místech paprsčitě rozpadá na několik skalních bloků. Prostor mezi těmito bloky je vyplněn hlinitokamenitými sedimenty. Zkoumaná puklina vybíhá z ohniska skalních poruch směrem jihovýchodním. Na povrchu se jevila jako 250 cm dlouhá spára mezi skalním masivem a samostatným blokem o rozměrech 250 x 200 cm. Směrem od ohniska poruchy se rozšiřovala z původních 30 na 110 cm v místech, kde ústí do svahu. Od ohniska poruch povrch hlinitokamenité výplně klesal (od ohniska poruch k ústí pukliny o 110 cm). V místech, kde puklina ústí do svahu se nacházel skalní blok o rozměrech 100 x 100 cm.

Obr. 3. Vrch Bacín, k. ú. Vinařice. Podélný řez puklinou, v níž bylo nalezeno torzo nádoby šňůtové keramiky. Popis vrstev: 1 - hnědá, prachovitá, humusovitá s listy a kořínky; 2 - černohnědá, hlinitá, drobkovitá; 3 - hnědá, hlinitá, tuhá; 4 - světle hnědá, jílovitá; 4b - světle hnědá, jílovitá s drobnými úlomky vápence o velikosti 3-5 mm; 5 - vápenný štěrk, průměrná velikost zlomků 10 mm; 6 - žlutohnědá, velmi jemná, tuhá; 7 - tmavě hnědá, jílovitá; 8 - hnědá, jílovitá; 8b - světle hnědá, jílovitá. V úseku 2.0-2,5 m ve vrstvě 3 vyznačena rozmístění zlomků nádoby. Kresba M. Fábiková.

Stratigrafie (obr. 3 - 4). V severní části pukliny ztěžovala stratigrafická pozorování kamenitá suť prostoupená kořeny, pod níž se nacházela rozsáhlá porucha přirozeného sledu vrstev - patrně zvířecí nora (liška, jezevec ?). V celém rozsahu pukliny ztěžoval odkryv a následná stratigrafická pozorování stísněný prostor pukliny, která se od povrchu zužovala 20 - 30 cm. Z těchto důvodů bylo možné nejlépe studovat a dokumentovat souvrství do hloubky 100 - 120 cm. Hlubší sedimenty bylo možné spolehlivě dokumentovat pouze v ústí pukliny.

Obr. 4. Vrch Bacín, k. ú. Vinařice. Příčné řezy puklinou s torzem nádoby šňůrové keramiky (srovnej s podélným řezem na obr. 3). 1. řez na 0,5 m;
2. řez na 2 m, v místě nálezu torza.Označení vrstev odpovídá legendě na obr. 3. Kresba M. Fábiková.

Zlomky nádoby kultury se šňůrovou keramikou se nacházely především v hnědé, hlinité, tuhé vrstvě č. 3 a to v horní polovině její mocnosti. Ojedinělé zlomky byly též na bazi vrstvy č. 2. Vzhledem k tomu, že všechny zlomky náleží prokazatelně jedné nádobě, je třeba jejich stratigrafickou pozici vykládat následovně. Torzo nádoby bylo do ústí pukliny uloženo v době sedimentace vrstvy č. 3. Touto vrstvou byly po destrukci torza všechny zlomky překryty. Před zahájením sedimentace vrstvy č. 2 byla svrchní část vrstvy č. 3 odplavena a několik vyčnívajících zlomků bylo překryto vrstvou č. 2.

Na základě vzorků malakofauny lze vznik vrstvy č. 4 klást do období atlantického (Discus ruderatus, Alinda biplicata). Vrstvy č. 2 a 3 mají výrazně mladoholocénní charakter a obsahují podstatně více reliktů malakofauny, než vrstva č. 4 (Helicodonta obvoluta, Isognomostoma, Helicigona lapicida, Alinda biplicata). Za analýzu vzorků sedimentů děkujeme V. Ložkovi.

Obr. 5. 1 - úštěpové škrabadlo z bavorského pruhovaného rohovce; 2 - křemenný
úštěp; 3 - diskovité jádro na valounu křemene; 4 - okrouhlé jádro na valounu křemene.
1-2 kresba M. Popelka; 3-4 kresba E. Witzová.

Archeologické nálezy byly zjištěny ve třech stratigrafických pozicích. Vrstva č. 2 obsahovala atypické zlomky středověké (2 kusy) a pravěké keramiky (5 kusů), dále zvířecí kosti (13 kusů, z toho 10 x určen zajíc, 1 x kur domácí, 1 x ovce a 1 x tur domácí, určil J. Beneš) a 2 neurčitelné zlomky zuhelnatělého dřeva. Vrstva č. 3 a baze vrstvy č. 2 obsahovala 135 keramických zlomků. Všechny zlomky pocházely z jedné nádoby. Vrstva č. 3 obsahovala 6 kamenných úštěpů, z nichž dva lze jednoznačně považovat za nástroje: úštěpové škrabadlo z bavorského pruhovaného rohovce a úštěp z křemene bez sekundární úpravy (obr. 5: 1-2). Zbylé 4 úštěpy křemene představují buď výrobní odpad nebo nezpracované zlomky suroviny. Charakter souboru ukazuje spíše na stáří neolitické (štípanou industrii vyhodnotil M. Popelka). Dále byly v tomto nálezovém horizontu nalezeny 3 kusy zvířecích kostí (všechny neurčitelné) a 7 zlomků zuhelnatělého dřeva (3 x jasan, 3 x dub, 1 x ptačí zob, určil E. Opravil).

Třetí soubor nálezů pochází z druhotného zásahu (nory ?) v severní části pukliny. Z hlediska stratigrafického je tento soubor nejméně hodnotný, samotné nálezy jsou však pozoruhodné. Exkurz. Paleolitické nálezy odkryté v krasové puklině na vrchu Bacínu v r. 1994. Jedná se o dva artefakty: Jádro d. 8, 04 cm, š. 7, 00 cm, v. 3, 82 cm zhotovené na valounu křemence, lze charakterizovat jako okrouhlé (obr.5: 4). Celý artefakt je pokryt vrstvičkou sintru. Na valounu jsou patrné 3 negativy po odbitých úštěpech. Artefakt je slabě eolizován. Diskovité jádro d. 3, 96 cm, š. 2, 96 cm, v. 1, 41 cm na valounu křemene (obr.5: 3). Na artefaktu jsou patrné 4 negativy po úštěpech. Jádro je opět z poloviny pokryto vrstvičkou sintru. Nenese stopy eolického obrusu.

Jak již bylo výše naznačeno, pocházejí oba artefakty z druhotné polohy. Proto jsme se při jejich dataci opírali o analogie z jiných výzkumů. Diskovité jádro lze po našem soudu srovnat s artefakty, které byly téhož roku (1994) nalezeny na lokalitě Tmaň, o. Beroun. Na základě těchto nálezů řadíme diskovité jádro z Bacína do mladší fáze středního paleolitu, jeho bližší kulturní určení není možné (Matoušek - Sýkorová - Štaud - Wallisová 1996). Druhý artefakt - okrouhlé jádro řadíme (na základě eolizace) do starší fáze středního paleolitu, s možnými analogiemi v Mlazicích (Fridrich 1982; Sýkorová 1993). Kulturní přiřazení takovéhoto solitéru opět není možné.

Naprostá většina zlomků nádoby kultury se šňůrovou keramikou byla nalezena na prostoru 110 x 70 cm a to v ústí pukliny, v prostoru vymezeném stěnami pukliny a kamenným blokem v ústí pukliny. Zlomky v tomto prostoru měly velké rozměry (v průměru 7 - 10 cm), ostré lomové hrany a s ohledem na původní tvar nádoby byly logicky rozloženy, tj. zlomky okraje a hrdla se nacházely v západní části kumulace, zlomky těla a spodní části (podstavy) nádoby ve východní části. Mimo tuto kumulaci sevřenou mezi skalní bloky byly nalezeny ještě 24 drobné zlomky s omletými hranami rozptýlené na ploše 200 x 100 cm východně od hlavní kumulace, tj. vně pukliny na svahu pod jejím ústím (obr. 6-7).

Na základě trojrozměrné dokumentace nálezů je možné provést částečnou rekonstrukci procesu vzniku odkryté nálezové situace.

1. fáze. V době, kdy byl v puklině již částečně vytvořen sediment č. 3 bylo do jeskyně uloženo torzo nádoby (mohlo se jednat o záměrné uložení, odhození nebo pád z výše položeného místa). Do ústí pukliny se nádoba dostala jako torzo bez dna a části spodní partie. Zpočátku však torzo pravděpodobně ještě drželo pohromadě. Torzo leželo na boku, napříč ústím pukliny, blíže západní stěny. Okraj směřoval směrem ke skále, dno směrem po svahu.

2. fáze. Relativně brzy poté, co nádoba spočinula na boku v ústí pukliny zaklíněna mezi skalní bloky, došlo k její konečné destrukci. Torzo muselo být ještě duté, když se zhroutilo následkem úderu (pádu kamene ?) z hlavního směru pukliny. Úder torzo nádoby prorazil a část výdutě přemístil ještě dutým prostorem směrem k balvanu. Po zhroucení nádoby zůstala pouze část okraje a hrdla na původním místě. Zlomky ze zbylé části torza se následně vlivem gravitace a vyplavování sedimentů z pukliny posouvaly jednak směrem jihovýchodním a to o 20 - 30 cm, jednak směrem východním (směrem po svahu) a to o 50 - 70 cm. Úplnému vyklizení zlomků z ústí pukliny zabránil balvan, který zapadl do ústí pukliny rovněž v závěrečné etapě sedimentace vrstvy č. 3, ale dříve než se v puklině ocitlo torzo nádoby.

3. fáze. Rozpadlé torzo nádoby bylo převrstveno sedimentem č. 3. Při následném vymývání sedimentu byla svrchní část kumulace střepů obnažena. Přitom došlo patrně k rozkladu části větších zlomků na drobnější střepy a ty byly spolu se sedimentem vyplavovány směrem po svahu a to 50 cm širokou mezerou mezi východní stěnou pukliny a balvanem. Drobné zlomky byly při tomto vyplavování odneseny až 200 cm od místa původního uložení (odnos na větší vzdálenost nelze vyloučit, uvedený údaj vyplývá z rozsahu sondáže). Na závěr byla celá situace převrstvena sedimentem č. 2. Popsanou rekonstrukci znázorňuje obr. 8.

Obr. 7. Rozmístění zlomků nádoby v ústí pukliny - bokorys. Poloha zlomků je promítnuta do řezu A-B,
vyznačeného na obr. 6. Kresba M. Fábiková.

Obr. 8. Kresebná rekostrukce
vzniku odkryté nálezové situace. Kresba M. Fábiková.

Nález téměř celé nádoby ve výplni skalní pukliny na vrchu Bacíně je možné přiřadit ke skupině nečetných keramických nálezů, kterou považujeme za sídlištní produkci období se šňůrovou keramikou. Tento typ nádob může buď reprezentovat jeden z více tvarů výhradně sídlištní produkce, která se odlišovala od keramiky ukládané do hrobů, nebo jde o konkrétní keramický tvar, který nehrál symbolickou roli v pohřební výbavě a byl z ní striktně vyloučen. Většina těchto keramických nálezů byla v Čechách objevena či identifikována v posledních sedmi letech (Neustupný - Smrž 1989; Bantelmann 1989; Vencl 1994; Čech 1995; Turek 1995).

Nálezy tzv. šňůrové sídlištní keramiky pochází převážně z "nestandartních" nálezových situací (Turek 1995), kde artefakty z pravděpodobně povrchových konstrukcí sídlištních objektů unikly zkáze orbou či erozí. Rovněž nález z Bacína pochází z výjimečné situace, která umožnila jeho zachování (cf. popis nálezové situace). V případě bacínského nálezu nelze hovořit o dokladu sídliště, či sídlištní aktivity. Způsob uložení, charakter nálezové situace a polohy naleziště spíše nasvědčuje pro jeho kultovní význam. Nádoba nalezená v krasové puklině na vrchu Bacíně tedy nepochází ze sídlištního kontextu, avšak vzhledem k jejímu tvaru, způsobu zpracování a výzdobě je možné ji přiřadit k typu sídlištních zásobnic období se šňůrovou keramikou, které zatím nebyly identifikovány ani v jednom z pohřebních celků období se šňůrovou keramikou v Čechách (Turek 1995, 91).

Maximální výška rekonstruovaného tvaru je 380 mm, průměr ústí nádoby se pohybuje mezi 342 - 348 mm. Průměr maximální výduti, ve výšce 250 mm od podstavy nádoby, je 366 mm. Předpokládaný průměr podstavy se mohl pohyboval asi mezi 100 - 110 mm. Síla stěny nádoby v místě maximální výduti je 6,5 - 7 mm. Obsah nádoby (měřeno ode dna až po zalomení hrdla asi 50 mm pod okrajem) byl vypočten na 21 litrů.

Vnější stěny těla nádoby jsou na povrchu zdrsněny podobnou technikou jaká byla používána u keramiky z období řivnáčské kultury a která je označována za tzv. slámování. Tyto otisky jsou v podobě drážek usměrněny šikmo přes tělo nádoby z leva do prava pod úhlem 55-60o. Okraj nádoby byl zdoben vrypy palce a ukazováčku levé ruky (viz. rekonstrukce na obr. 10). Celý povrch okraje byl ještě jednou přehlazen a lehce vně přetažen, v době, kdy byla hrnčířská hlína ještě měkká, tím vznikly v některých partiích okraje z vrypů jakési nepravidelné dutiny. Podobnou technikou byla vytvořena také plastická vlnice na hrdle nádoby.

Většina povrchu nádoby je okrovo-červeně zbarvena s rozptýlenými šedočernými skvrnami. Na povrchu keramiky je na více místech patrná organická příměs. Nejmarkantnějším se jeví otisk obilného zrna v plastické vlnici pod okrajem (viz obr. 11).

Obr. 10. Rekonstrukce postupu formování plastické výzdoby pod okrajem. Kresba M. Fábiková.	Obr. 12. Vrch Bacín. Nádoba sídlištního typu. Foto H. Toušková.
Obr. 11. Otisk obilného zrna v plastické výzdobě pod okrajem nádoby. Foto J. Turek.

Nález z vrchu Bacína je rovněž pozoruhodný svou geografickou pozicí v rámci sídelní oikumeny šňůrové keramiky, tak jak je v současnosti v Čechách rekonstruována na základě evidence pohřebišť a ojedinělých nálezů (Buchvaldek 1986, obr. 41). Podobně izolovaným se jeví nález sídlištní šňůrové keramiky z Kobyl u Turnova (Mähling 1941; Bantelmann 1989). Také v této oblasti jsou nálezy šňůrové keramiky jen velmi sporadické.

Berounsko se zdá být na samém okraji zmíněného teritoria šňůrové keramiky a nálezy z období šňůrové keramiky jsou v povodí řeky Berounky jen velmi slabě zastoupeny. Rovněž v jeskynních nálezech z Českého krasu chybí doklady jakékoliv aktivity z období pozdního eneolitu (Sklenář - Matoušek 1994).

Ze samotného města Berouna pochází ojedinělý nález šňůrou zdobeného poháru (Stocký 1926, tab. LXVII : 3; Buchvaldek 1967, 130, uvádí pohár jako jako typ 2a), který s velkou pravděpodobností pochází z pohřebního kontextu. Další dva hrobové nálezy byly zaznamenány na katastrech Lhotky pod Plešivcem (Maličký 1953, 8; Buchvaldek 1967, 140, uvádí nález amfory, další nádoby a fazetovaného sekeromlatu typu 2a) a ze Zdic (Maličký 1953, 9; Buchvaldek 1967, 156, uvádí nález kamenné sekery a štípané industrie). J. Maličký (1953) se rovněž zmiňuje o ojedinělých nálezech kamenných sekeromlatů vyrobených z měkké kamenné suroviny nalezených mezi Praskolesy a Otmíčí a další nález podobného artefaktu z vápenky Škodových závodů ve Zdicích (Maličký 1953, 8-9, obr. 3 uprostřed a vpravo nahoře).

Počet nalezišť šňůrové keramiky evidovaných v povodí Berounky je výrazně odlišný od značné hustoty nalezišť v sousední pražské kotlině (cf. Buchvaldek - Havel - Kovářík 1991; Turek 1996), či na Kladensku a Slánsku. Tento rozpor může a nemusí být dokladem rozdílné hustoty osídlení těchto regionů v období šňůrové keramiky. Nízký počet evidovaných nalezišť pozdního eneolitu nemusí nutně stavět Berounsko do pozice geografické periferie sídelní oikumeny šňůrové keramiky ve vztahu k bohatým nálezům z Pražska. Rozdíl mezi obrazem osídlení obou regionů v závěru eneolitu může spočívat v odlišném charakteru zápisu lidských aktivit do krajiny. Většina nálezů z oblasti považované tradičně za jádro sídelní oikumeny šňůrové keramiky je pohřebního charakteru. V případě sídlišť z tohoto období je obecně konstatována jejich špatná rozpoznatelnost a nízká pravděpodobnost archeologické evidence jejich reliktů (Neustupný 1969; Turek 1995). Pokud však uvážíme možné regionální rozdíly v pohřebních zvyklostech v období šňůrové keramiky v Čechách, může být absence nálezů v některých oblastech vysvětlena užíváním odlišné formy pohřbu, nezanechávající archeologicky zachytitelné stopy. Podobné vysvětlení se nabízí rovněž v případě chybějících dokladů pohřbívání v českém laténu D.

Bantelmann, N. 1986: Eine schnurkeramische Siedlungsgrube in Speyer. Offa 43. Neumünster, 13-27.

Bantelmann, N. 1989: Frühschnurkeramische Siedlungsware am nördlichen Oberrhein. Praehistorica 15. Praha, 301-304.

Benková, I. - V. Matoušek - I. Sýkorová 1994: Předběžná zpráva o systematickém archeologickém výzkumu na vrchu Bacín, k.ú. Vinařice, okres Beroun v letech 1989 - 1993. Český kras 19, 13 - 25.

Buchvaldek, M. 1986: Kultura se šňůrovou keramikou ve střední Evropě. Praehistorica 11. Praha.

Čech, P. 1995: Sídliště KŠK a únětické hroby z Jenišova Újezda. In: J. Blažek - P. Meduna (eds.): Archeologické výzkumy v severozápadních Čechách 1983-1992, Most.

Hardmeyer, B. 1992: Die Schnurkeramik in der Ost-Schweiz. Praehistorica 19. Praha, 179-187.

Mählig, W. 1944: Das Spätlaténezeitliche Brandgräberfeld von Kobil Bezirk Turnau, Ein Beitrag zur Germanischen Landnahme in Böhmen. Prag.

Maličký, J. 1953: Přehled osídlení Hořovicka v pravěku a na počátku dějin. Praha.

Neustupný, E. 1969: Economy of the Corded Ware cultures. Archeol. rozhledy 21, 43-68.

Neustupný, E. 1986: Sídelní areály pravěkých zemědělců - Settlement areas of prehistoric farmers. Památky archeol. 77, 226-234.

Neustupný, E. 1991: Community areas of prehistoric farmers in Bohemia. Antiquity 65, 326-331.

Neustupný, E. - Z. Smrž 1989: Čachovice - pohřebiště kultury se šňůrovou keramikou a zvoncovitých pohárů (Čachovice a Corded Ware and Bell Beaker cemetery. Památky archeol. 80, 282-383.

Sklenář, K. - V. Matoušek 1994: Die Höhlenbesiedlung des Böhmischen Karstes vom Neolithikum bis zum Mittelalter. Fontes Archaeologici Pragenses 20, Pragae.

Sýkorová, I. 1993: Valounová industrie středního paleolitu v Čechách. FF UK Praha. Diplomová práce.

Turek, J. 1995: Sídlištní nálezy kultury se šňůrovou keramikou v Čechách. Otázka charakteru hospodářství v závěru eneolitu - The first evidence of Bohemian Corded Ware settlements and question of their economy. Archeol. rozhledy 47, 91-101.

Turek, J. 1996: Osídlení Pražské kotliny v závěru eneolitu. Nástin problematiky období zvoncovitých pohárů - The Prague region in the Late Eneolithic period. Arch. Pragensia 12, 5-58.

Vencl, S. 1994: K problému sídlišť kultur s keramikou šňůrovou - Some comments on the problem of Corded-Ware culture settlement sites. Archeol. rozhledy 46, 3-24.