Výzkum paleolitu a mezolitu v letech 1969-1993

Jan Fridrich - Slavomil Vencl

 (Anglická verze byla otištěna v Památkách archeologických - Supplementum 1, Praha 1994, str. 11-22).

 

 


Obsah:

1. NEJSTARŠÍ, STARÝ A STŘEDNÍ PALEOLIT (Jan Fridrich)

1.1. Nejstarší paleolit v Čechách

1.2. Starý paleolit v Čechách

1.3. Střední paleolit v Čechách

1.4. Perspektivy

2. MLADÝ A POZDNÍ PALEOLIT, MEZOLIT (Slavomil Vencl)

2.1. Mladopaleolitické osídlení Čech

2.2. Pozdně paleolitické osídlení Čech

2.3. Mezolitické osídlení Čech

2.4. Výhledy

3. LITERATURA

4. SEZNAM HLAVNÍCH ČESKÝCH PALEOLITICKÝCH A MEZOLITICKÝCH LOKALIT


 

1. NEJSTARŠÍ, STARÝ A STŘEDNÍ PALEOLIT

Retrospektivní pohled na posledních 25 let bádání o paleolitu, starším nežli počátek paleolitu mladého, vyžaduje uvedení drobnou úvahou, týkající se strategie přístupu k dané problematice. Výzkum starého a středního paleolitu byl za uplynulé pětadvacetiletí postaven před několik základních úkolů: vytvořit hodnotnou materiálovou i nálezovou základnu, která by umožnila nejen studovat plnohodnotné nálezové celky, ale i nálezové okolnosti (strukturu sídliště, ekologii sídliště a pod.); bylo proto nutné vyhledat a prozkoumat vhodné lokality, vytvořit základní schéma vývoje v Čechách a dokázat osídlení Čech v těchto obdobích (Fridrich 1972; 1976b; 1978). Tedy úkol pro početnou skupinu badatelů, s náležitým vybavením, nikoliv pro ojedinělého pracovníka. Přitom obecná atmosféra v archeologické obci byla velmi silně ovlivněna názory z předcházejícího období, názory proponovanému výzkumu nepříliš nakloněnými, některé nálezy byly v soukromých sbírkách (např. Mlazice), nebo prostě nedostupné, oficiální vedení některých významných přírodovědeckých pracovišť (např. Ústředního ústavu geologického) nebyla vůbec nakloněna interinstitucionální spolupráci apod. Dále bylo třeba volit metodu postupu od relativně lépe poznaných nebo poznatelných archeologických nálezů k obtížněji poznatelným. V principu to znamenalo od mladších nálezů ke starším, neboť se zvětšujícím se stářím nálezů se také zvětšují problémy (datování, determinace, arteficialita, menší možnosti zachování nálezů in situ apod.). Následující pojednání podává výsledek této činnosti. Přinesla i některé nové obecné poznatky: počátek středního paleolitu byl položen na začátek předposledního zalednění, počátek starého paleolitu do interglaciálu cromerského (G/M), vytvořen byl pojem nejstaršího paleolitu, předcházejícího starý paleolit (Fridrich 1976b; 1991a, 1991b).

Výzkum archeologických nálezů, pocházejících z období od počátku kvartéru až do počátku kvartéru mladého, prováděný Archeologickým ústavem ČSAV, byl pochopitelně založen na dobrých výsledcích a dobré úrovni pražské geologické a přírodovědecké školy, ze které vzešla celá řada vynikajících přírodovědců, z nichž někteří, např. O.Fejfar, J.Kovanda, L.Smolíková, J.Tyráček, se ochotně zapojili do velice účinné spolupráce, bez níž by byla celá naše práce nemyslitelná.

Další podmínkou byl stupeň a charakter zachování staro- a středokvartérních sedimentů v Čechách, jejich veliká pestrost na poměrně malé ploše, a v neposlední řadě i jejich velice dobré přírodovědecké zpracování a hodnocení. Sedimenty tak velkého stáří se zachovaly útržkovitě, často spíše souhrou podivuhodných náhod. Většinou byly pozdějšími přírodními procesy odstraněny nebo naopak na druhé straně nedošlo k jejich přirozenému ukládání. Na značné části současného povrchu Čech se nacházejí archeologické nálezy, jejichž hodnotu někdy nedokážeme přesněji stanovit, pro chybění determinačních předpokladů nejrůznějšího charakteru. Na většině území Čech se v minulosti vyskytovala kamenná surovina především ve valounové formě, surovina převahou málo kvalitní, se špatnou nebo sekundárně porušenou amorfitou a tudíž i štěpností. Navíc technologické vlastnosti suroviny ve valounové podobě zužují nebo dokonce v technologickém slova smyslu znemožňují aplikaci složitějších výrobních postupů. Výsledkem byla poměrně jednoduchá industrie s nejasnými, jednoduchými nebo málo vyvinutými vývojovými znaky, kterou můžeme jen velice obtížně zařadit do systému členění paleolitu. U povrchových nálezů je jejich vypovídací schopnost velmi snížena: nálezy jsou často datovatelné pouze rámcově, podle sekundárních znaků (rozpad povrchu, patinace, obrus povrchu a pod.), které jsou výsledkem celé řady složitých procesů, které ještě někdy nedokážeme spolehlivě determinovat a zejména stanovit jejich rychlost.

V současné době rozlišujeme v Čechách nejstarší paleolit (od počátku kvartéru do počátku cromerského interglaciálu), starý paleolit (od počátku cromerského interglaciálu do konce interglaciálu holsteinského), střední paleolit (od počátku předposledního glaciálu - sálského do průběhu posledního zalednění, před počátek mladého paleolitu, viz např. Fridrich 1979c). Lokalit vhodných pro archeologické bádání bylo v Čechách testováno řádově kolem stovky, pouze velmi malý počet však vyhověl velice náročným požadavkům na co nejkomplexnější výzkum. Níže uvedený výčet je proto nutné chápat jako momentálně dosažitelný nejkontrastnější obraz tohoto výzkumu, rámující výsledky našeho snažení do zjednodušené, přehledné formy.


[Obsah]


1.1 Nejstarší paleolit v Čechách

Tato etapa paleolitického vývoje, starší nežli 0.9 mil. let, byla u nás poprvé definována v r. 1979 (Fridrich 1979a) a v současnosti je toto označení používáno i v některé západní literatuře. Dosud nejlépe je dokumentována na lokalitě Beroun-dálnice. Při stavbě dálnice D5 Praha-Plzeň bylo nad soutokem Berounky a Litavky, v relativní výšce 70 - 90 m odkryto mohutné souvrství starokvartérních sedimentů v délce přes 500 m, mocné téměř 30 m (Kovanda - Tyráček - Fridrich 1988; Fridrich 1991a, 1991b). Objeveny byly nejrůznější sedimenty z počátku kvartéru. Lokalitou v té době procházel tok poměrně mohutné řeky - Berounky, mohutným meandrem odbourávající svahy nevelkého kopce, které se během dlouhých následujících statisíciletí postupně, periodicky snášely na říční sedimenty a půdy. Tak se na nich vytvářely svahové sedimenty zakonzervovávající velice mocnou sekvenci starokvartérních sedimentů, s celou řadou (6-7) plně vyvinutých interglaciálních půd nad sebou. Řeka své meandry několikrát překládala, v době přes asi l mil. let se opět vrátila téměř do původního koryta, část mohutné série oderodovala (a tím paradoxně zbývající část zachránila do současné doby) a na jejich místo uložila znovu terasové sedimenty.

Archeologické nálezy kamenné industrie nejstaršího paleolitu pocházejí ze dvou poloh: nejstarší kolekce - A III (82 ks industrie) pochází z povrchu tzv. vrážské terasy. Další, poměrně malá kolekce - A II (9 ks) se nacházela na povrchu půdy typu braunlehm, je sice o jeden interglaciál mladší, rámcově ji však můžeme zařadit do stejného období - počátku kvartéru. Vznik spodní, vrážské terasy spadá, podle paleomagnetického datování (Kočí 1991), do počátku kladného eventu nazývaného Olduvai (1,87 mil. let B.P.), její vývoj byl ukončen tvorbou rubefikovanou půdou G typu ferreto (Smolíková 1991), která v sekvenci dalších pěti interglaciálních půd ukazuje rovněž na počátek kvartéru, podobně jako geologické a geomorfologické závěry (Tyráček-Kovanda 1991; Kovanda 1991; Tyráček 1991). Nálezy jsou patrně pozůstatkem sídelní plochy (cca 2000 m2), která byla přímo v inundační zóně klidně meandrující řeky, na vnitřní, jesepové straně meandru. Nevýrazné koncentrace mohly také vzniknout druhotně, vyznačují se velmi nízkou hustotou (0.041 ks/m2). Industrie byla převážně vyráběna z valounů křemence. Je charakterizována jednoduchým pěstním klínem, protobifasy, příčným sekáčem a špičákem, zastoupen je polyedr, disk a subsféroid. Ostatní nástroje, v nichž převažují sekáče nejrůznějších typů, drasadla a nože jsou početně dominující složkou industrie. Jako surovina byl nejčastěji používán kvarcit (62.19%), výrazně méně byl požíván lydit (15.85%) a křemen (13.41%). Industrie byla naprostou převahou vyráběna z valounové suroviny (92.67%). Biotop naleziště tvořil povrch terasy v inundaci velké řeky, v těsné blízkosti mírného, nevelkého a meandrujícího toku.

Druhá kolekce byla nalezena na povrchu spodní půdy (půda E typu braunlehm - Smolíková 1991). Nálezy byly koncentrovány na ploše asi 10 m2, ojediněle byl ve vzdálenosti asi 50 m, směrem k původnímu břehu řeky, nalezen velký chopper, vyrobený z valounu křemene. Kolekce (9 ks) byla převahou vyráběna opět z křemence (44.4%). Je prakticky totožná se starší kolekcí a prakticky verifikuje existenci této kultury v takto starých sedimentech. Podle paleomagnetického datování (Kočí 1991) patří tento horizont do mladší části úseku Olduvai (1.87 - 1.67 mil. let B.P.), čemuž odpovídají i zjištění paleopedologické, geomorfologická a pod.

Význam Berouna, jako zatím naší jediné datovatelné lokality nejstaršího paleolitu, spočívá v doložení existence lidské existence na samém počátku kvartéru, která je v principu srovnatelná s nálezy např. ve východní Africe. V Čechách existuje celá řada lokalit, např. Stašov (Fridrich 1991a), i ojedinělých nálezů, které jsou pravděpodobně velmi vysokého stáří, avšak nacházejí se většinou na povrchu, bez možnosti dalšího zařazení. Doložení lokality nejstaršího paleolitu v podmínkách, které jsou s hlediska stratigrafického a pod. dobře analyzovatelné, má zásadní význam nejen pro poznání nejstaršího osídlení Čech a samozřejmě i Evropy, ale také pro všeobecnou teorii o vývoji člověka, neboť dokazuje, že střední Evropa patřila již na počátku kvartéru do širokého pásma, ve kterém se rozšířili nejstarší zástupci rodu Homo.


[Obsah]


1.2. Starý paleolit v Čechách

Staropaleolitické osídlení Čech bylo poznáno v posledním čtvrtstoletí. Nejdůkladněji zkoumanou lokalitou v Čechách jsou Přezletice, okr. Praha-východ (Fridrich 1972a; 1979b; 1989a, 1989b). Lokalita se nacházela v inundaci na levobřeží Pralabe, na hrotu poloostrova zasahujícího do údolní nivy. Dnes se nachází v rel. výšce 77 m, tj. 244 m n.m. Nálezy pocházejí z hloubky 4 m z fluviolimnických sedimentů. Dlouhou dobu byla chápána jako geologická a paleontologická lokalita, avšak posléze byla lokalita uznána i jako archeologická. Nálezy se nacházejí ve vícenásobné superpozici, nejlepší výsledky nabízela vrstva A3.

Lokalita poskytla velké množství archeologické, paleontologického i dalšího materiálu, který umožňuje nejen podrobnou charakteristiku sídliště tehdejšího člověka, ale i obklopujícího biotopu, a na druhé straně i biostratigrafické datování. Na jeho základě ji můžeme zařadit do časného interglaciálu mladšího biharia, která náleží zóně Mimomys savini (Fejfar-Heinrich 1983; 1989).

Hojné nálezy makro- i mikrofauny jsou nakupeny na poměrně malé ploše, což lze s vysokou mírou pravděpodobnosti interpretovat jako pozůstatky lovecké činnosti člověka. Nálezy dosud nebyly podrobeny archeozoologickému rozboru, avšak podle předběžných pozorování lze u makrofauny počítat pouze s jednotlivými kusy. Velice hojně se vyskytují také zbytky ptáků a ryb. Kosti zvířat jsou většinou záměrně roztříštěny. U největších kostí (pramamuta) můžeme dokonce pozorovat složitou technologii jejich dělení. Kosti, stejně jako kamenné nástroje vykazují největší koncentraci okolo ohniště. Podle jednotlivých kostí, resp. jejich fragmentů, se ukazuje významná preference mamuta, koně a bisona, takže lze usuzovat, že tehdejší člověk dokázal ulovit prakticky všechno co bylo k ulovení a dokonale vstoupil do přírody jako silný, možná i nejsilnější predátor.

Artefakty, kamenné méně často i kostěné, se nejvíce nacházely v pásu mezi sídelním objektem a skalní stěnou, s výraznou koncentrací okolo ohniště, více nežli šestinásobně převyšující průměr. Kamenná industrie byla vyráběna převahou z polyedrické, ostrohranné sutě buližníku a žilného křemene; podíl cizorodé suroviny (valouny křemene a křemence) je velmi malý. Použití nevalounové suroviny se výrazně projevilo i v technologii výroby a skladbě typů (menší zastoupení chopperů - 7.68%) a větším zastoupením plošně opracovaných artefaktů - 16.93%). Nejčastěji zastoupeným typem nástrojů jsou drasadla - 29.62%. Nejvýznamnější jsou pěstní klíny a špičáky (bifaces and picks). Pro jejich společný výskyt s choppery a polyedry můžeme tuto industrii zařadit do acheuléenu s.l., resp. do jejího nejstaršího horizontu. K výrobě artefaktů byly využívány také fragmenty velkých kostí mamuta a nosorožce, jak dokládá např. nevýrazný pěstní klín a různé nože. Nejvýraznější je však drobné, broušením tvarované dlátko z fragmentu kosti srny (Fridrich 1981).

Dosud byla prozkoumána plocha 140 m2, nejzajímavějším nálezem byl nález sídelního objektu, oválného tvaru, s mohutnými valovitými základy (4 x 3 m, vnitřní plocha 3 x 1,5-2 m; vnitřní rozměr je menší než 10 m2). Před vchodem bylo malé ohniště (Fridrich 1987). Tato sídelní struktura je jednou z nejstarších v Evropě (Sklenář 1989).

Předělem mezi starým a středním paleolitem byl zřejmě mohutný interglaciál holsteinský, před asi 350 000 lety. Nehojné nálezy drobnotvaré valounové industrie ve vzácně zachovaném, mohutném profilu v Karlštejně (Fridrich-Smolíková 1984), jsou zajímavé zejména skvělou stratigrafickou sekvencí a definováním celého holsteinského interglaciálu u nás. Archeologické nálezy mají blízko k nálezům z Bilzingslebenu.


[Obsah]


1.3. Střední paleolit v Čechách

Hledání vhodných klíčových lokalit se středním paleolitem, které by bylo možné také spolehlivě stratigraficky zařadit, nebylo jednoduché. Nejprve se ukázalo, že pro mladší část středního paleolitu, dosud s nálezy převážně v jeskyních Českého krasu, nelze nalézt vhodnou lokalitu, ani v mimokrasové oblasti. Navíc bylo zjevné, že používání valounové suroviny k výrobě nástrojů v tomto stadiu výzkumu ztěžuje klasifikaci souborů. Proto bylo zapotřebí změnit strategii průzkumu: bylo nutné nalézt oblast, kde by byla ve středním paleolitu používána nevalounová, amorfní a dokonale štěpná surovina. Podařilo se to koncem šedesátých let na jižním okraji Mostecka, kde bylo zahájeno zkoumání lokality Bečov a dalších lokalit v okolí (Fridrich 1972b; 1976a; 1982). Hlavní lokalita - Bečov I byla obrovským zdrojem dokonale amorfního a výborně štěpného křemence (tzv. bečovského typu). Pod jedním převisem na jižním svahu Písečného vrchu byla prozkoumána poloha s mohutnou sekvencí středo- a mladopleistocénních sedimentů, s mnohonásobným středopaleolitickým osídlením. Základním stratigrafickým důkazem bylo objevení interglaciální parahnědozemě ve vrstvě 4-5, prokázané mikromorfologickým rozborem (Fridrich - Smolíková 1973). Tento stratigrafický důkaz dal reálný základ pro tvrzení, že střední paleolit je starší nežli poslední interglaciál, protože tři podložní vrstvy, včetně nejspodnější vrstvy se sídelním objektem, obsahují středopaleolitickou industrii. Bečov I je tedy typovou lokalitou pro stanovení staršího stupě středního paleolitu (celkové shrnutí problematiky viz Fridrich 1982). Byla tak povrzena téze G.Bosinského (1967) o tom, že počátek středního paleolitu leží na počátku předposledního glaciálu.

Používání nevalounové, dokonale štěpné a amorfní suroviny - kvarcitu a její vliv na používání plně rozvinuté technologie výroby kamenné štípané industrie demonstrují nálezy na naší dosud jediné bohaté lokalitě s mladším acheulénem - Bečov IV (Fridrich 1980). Na povrchu byly nalezeny nejen pěstní klíny, ale celé spektrum typů industrie, zejména však velké množství jader a úštěpů, dokládajících vysoce vyspělou výrobní technologii (levalloiskou techniku). Ve vazbě na nálezy v profilu B na nedalekém nalezišti Bečov I bylo možné stanovit, že acheuléen se rozvíjel v poměrně chladných fázích glaciálů. zřejmě se stepním biotopem.

Poměrně velké množství středopaleolitických nalezišť v Čechách přináší kamennou industrii vyráběnou z nejběžnějších kamenných surovin - valounů křemence a křemene, např. Sedlec, Letky (Fridrich 1982), z mladší fáze středního paleolitu jsou nejvýznamnější nálezy z Prahy 8 - Ďáblic, vrchu Ladví (Vencl - Smolíková 1974). Problematika valounových středopaleolitických industrií, nejen staršího, ale i mladšího stupně, nacházejících se v Čechách nebyla dosud náležitě zpracována. Chybějí zpracování větších, stratifikovaných souborů. Bude zapotřebí také prověřit problematiku základního pojetí těchto kultur: jednalo se o projev použití náhradní suroviny (valounové) v prostředí, které jinou surovinu k výrobě kamenné industrie neposkytovalo, nebo bylo projevem svébytné kultury k této skutečnosti přizpůsobené. Přikláněl bych se k prvé variantě, protože se domnívám, že dosud nalezená naleziště s valounovou středopaleolitickou industrií jsou pozůstatkem specializovaných loveckých aktivit. K jejich provozování používali především místní suroviny, které byly nejsnadněji dostupné, i když svým modem (způsobem výskytu ve valounové podobě) vytvářely specifická technologická omezení při výrobě kamenné industrie.

Mladší stupeň středního paleolitu byl doložen již dřívějšími výzkumy v Českém krasu, které byly nověji kriticky revidovány (Fridrich - Sklenář 1976), na výše zmíněné lokalitě Ladví (Vencl - Smolíková 1974) a v Bečově I, vrstvy 3-5 (Fridrich 1982). Výzkum V. Matouška v jeskyni Ve Vratech nepřinesl středopaleolitický materiál, řada sběrových aktivit P.Břicháčka na dávných březích Berounky, v jižních i východních Čechách přinesla některé pozoruhodné nálezy valounových industrií, jejich vyhodnocení se teprve připravuje a do jisté míry je ovlivněno nedostatkem stratigrafickým údajů. Ojedinělé nálezy listovitých hrotů vyráběných ze severského pazourku autor této části připojuje k problematice vyznění středopaleolitické kultury (Fridrich 1993), je komentován v další části pojednávající o mladopaleolitickém osídlení Čech.


[Obsah]


1.4. Perspektivy

Pro období nejstaršího paleolitu bude nutné nadále vyhledávat vhodné stratifikované lokality, které by umožnily řešit problematiku počátků osídlení na rozhraní terciéru a kvartéru. Bude zapotřebí prozkoumat možnosti sledování lokalit, které se časově pohybují v rozmezí 2 - 2.5 mil. let, což by bylo významné pro sledování počátků člověka. Připravuje se publikace "Staropaleolitické osídlení Čech" v rámci státního grantu, která bude shrnovat dosavadní výsledky bádání, i řešit některé základní gnoseologické problémy poznání staropaleolitické industrie, její typologii, ale i ekologii nejrůznějších středopleistocénních krajinných prostředí a etologii staropaleolitického člověka.

Pro řešení středopaleolitické osídlení Čech bude nutné nověji vypublikovat dosavadní středopaleolitické výzkumy a pokusit se o moderní řešení problematiky středopaleolitického osídlení, zejména s přihlédnutím na starší stupeň staršího paleolitu, a vyjasnění perspektiv výzkumu mladšího stupně středního paleolitu. Bude zapotřebí věnovat pozornost souvislostem středopaleolitického osídlení ve vztahu k nálezům v sousedství, chování člověka v rámci geozón (v klimatickém ohledu, výškovém krajinném gradientu a pod.).


[Obsah]


2. MLADÝ A POZDNÍ PALEOLIT, MEZOLIT

 

2.1. Mladopaleolitické osídlení Čech

Charakter, resp. struktura někdejšího osídlení (a zprostředkovaně i jeho dnešní obraz) závisel primárně na přitažlivosti tehdejších přírodních podmínek daného území, sekundárně pak na intenzitě postdepozičních procesů a terciárně na stavu bádání, tedy na trvání, rozsahu a úrovni terénního výzkumu i teoretického zpracování. Převážně pahorkatinný ráz a věncem pohraničních hor do značné míry uzavřený tvar české kotliny (otevřený navíc tokem Labe severním směrem) a geografická poloha v klešťovitém sevření mezi alpským a severským zaledněním způsobila, že v klimaticky méně příznivých obdobích vyhledávali mladopaleolitičtí lovci území Čech vzácněji než např. klimaticky příznivější, neboť k jihovýchodu otevřené nížiny Moravy. Drsnější klima Čech zároveň implikuje i vyšší ztráty informací v důsledku intenzivnějšího působení destruktivních přírodních procesů. Rovněž třetí faktor, totiž délka a intenzita bádání starší a střední doby kamenné v Čechách (cf. přehledně Fridrich 1972 s lit.) působil nepochybně negativně, totiž relativně snížil objem poznané části dochovaných pramenů. Ze všech uvedených důvodů proto mladopaleolitické osídlení Čech dílem objektivně bylo, dílem se v rámci střední Evropy i navíc jeví jako relativně chudší. (Situaci v jednotlivých zemích střední Evropy v tomto ohledu rámcově analyzoval Vencl (1991 s lit.). Lokálně a většinou i dočasně mohou ovšem na stav poznání významně působit i další faktory jako např. způsob současného obhospodařování krajiny, určující povrchovou dostupnost pozůstatků.

Starší fázi mladého paleolitu v Čechách zatím přesvědčivě prezentuje zatím pouze aurignacien (Fridrich 1973; Vencl 1977 s lit.), zastoupený dosud asi 10 soubory nebo ojedinělými nálezy. (Pro srovnání lze uvést, že z Moravy sepsal M. Oliva 1987 přes 100 lokalit.) Nejvýraznější a nejbohatší český aurignacký soubor pochází z temene ostrožny v Hradsku-Kanině, okr.Mělník, kde se na ploše asi 1,5 ha vyskytovala kamenná industrie, a to v důsledku intenzivních erozních procesů vesměs v přemístěné poloze. Výplň erozních rýh s aurignackými artefakty tam odpovídala zřejmě hlínopískům anaglaciální fáze sedimentačního cyklu sprašových profilů, případně o něco málo staršímu ochlazení v období mezi interstadiály Hengelo a Denekamp. Exponovaná geomorfologická poloha tohoto sídliště nepřímo svědčí o pobytech lovců stepní zvířeny jen v teplejších obdobích, přičemž možnost opakovaných návštěv lokality se jeví jako nikoli nepravděpodobná. Ze souboru 1888 artefaktů bylo asi 62% vyrobeno ze severského morénového pazourku, asi 28% tvořil tefritický čedič (terciérní tuf z Českého středohoří), 6% pocházelo z valounů křemence a téměř 4% z různých, více méně lokálních materiálů. Většina surovin tedy byla získávána maximálně ze vzdálenosti několika desítek km, vesměs v severní polovině Čech. Vysoký podíl lokálních náhražek pazourku (spolu s jeho krajně šetrným využíváním, jež je patrné z malých rozměrů residuí jader, z drobnotvarosti odpadu i z nepatrného množství na lokalitě zanechaných nástrojů) svědčí o déletrvajícím pobytu této skupiny aurignackých lovců ve zdejší krajině. Kromě barviva se však v Hradsku nalezly ještě jen nepatrné zbytky uhlíků jehličnanů a druhově neurčitelný zlomek spálené zvířecí kosti, takže výpověď o charakteru osídlení je krajně ochuzena. Typologicky však tento soubor nachází protějšky nejspíše na Moravě (Podstránská apod. soubory zřejmě střední vývojové fáze), jejíž aurignacké osídlení není pouze podstatně početnější, ale i bohatě rozrůzněné (cf.Oliva 1987 s lit.). Ostatní složky rejstříku středoevropských kulturních skupin starší fáze mladého paleolitu nelze v Čechách jednoznačně prokázat: Plně to platí o bohunicienu, jehož archaické industrie (Valoch 1976; 1993; Oliva 1981 s lit.) se dosud uvádějí jen z Moravy, zčásti to lze tvrdit i o komplexu kultur s listovitými hroty, jenž se dosud v Čechách projevil jen vzácnými a morfologicky nesourodými ojedinělými nálezy. J.Fridrich (1993) je sice nejnověji vztahuje především k vlivům z almühlienu ze západního sousedství, ovšem kulturní klasifikace ojedinělých hrotů, vyskytujících se v okolí Čech v kontextu několika kultur, nutí k opatrnosti. Masívní osídlení szeletienu na Moravě a na západním Slovensku (Oliva 1992 s lit.) sice jen nevýrazně vyzařovalo na západ do Rakouska (Trnka 1990), ale dokonce i do Bavorska (Schönweiss - Werner 1986), což lze vykládat jako expansi teplejším Podunajím (Vencl 1991, s.312), ale vylučovat zásah szeletienu i do Čech by se za současné intenzity terénního výzkumu mohlo ukázat jako předčasné.

Střední fáze mladého paleolitu, gravettien, je v Čechách zastoupena relativně lépe, a to několika bohatými soubory (Praha-Jenerálka, Řevnice, čtyři stanice v Lubné, Stadice, zřejmě i nálezem úlovku mamuta v Hradci Králové-Svobodných Dvorech nebo méně výraznými kolekcemi z Kolína, Červených Peček, Poplze apod.). V Lubné II (Prošek 1961) se zřejmě nalezl půdorys zimního obydlí v podobě výrazně vymezené kumulace nálezů se dvěma ohništi. Relativně nejúplnější sídelní situace byla objevena v údolí Bíliny ve Stadicích (Vencl 1991a). Tamní kulturní vrstva byla sice mírně postižena laminární soliflukcí a recentními antropogenními aktivitami, ale na ploše o průměru kolem 10m se podařilo zachytit prakticky úplně dochovaný půdorys sídliště se stopami výroby štípané industrie, s ohništěm, ale i s neobvyklými depoty štípané industrie, s jamkou, obsahující zásobu červeného barviva, a zvláště s několika jamami, obsahujícími zvířecí (především mamutí) kosti v superpozici. (Podobné jámy byly dosud známy z východoevropského gravettienu). Charakter fauny (mamut, sob, nosorožec, vlk, liška, snad i zajíc a rosomák) spolu se stopami po topení kostmi dokládají velmi chladné klima. Po obydlí se však zachoval zřejmě jen negativ půdorysu o průměru kolem 3m, snad proto, že jeho základy tvořil val z hlíny. Kromě ojedinělých kostěných nástrojů se nalezlo téměř 10 000 štípaných artefaktů. Mezi nástroji suverénně dominují rydla, jako takřka výhradní surovina sloužil - stejně jako na ostatních gravettských lokalitách v Čechách - severský pazourek z relativně blízkých morén nebo fluvioglaciálních sedimentů. Dostatek (ve Stadicích dokonce nadbytek vzhledem k depotům ukrytým v zemi) pazourku signalizuje sezónní pohyblivost, resp. krátkodobost pobytů těchto lovců migrující stádní zvěře v Čechách. Charakter sídlišť i typologie štípané industrie brání ve ztotožnění českých nálezů s moravským pavlovienem. Vztahy mezi poměrně řídce rozptýlenými nálezy evropského gravettienu vytvářejí zatím mozaiku ještě nedostačující k historické interpretaci (cf.Otte 1981).

Výrazné arktické ochlazení v závěru poslední doby ledové, které nastalo zhruba před 20.000 lety, vytvořilo z Čech na dobu několika tisíciletí nehostinnou subarktickou pustinu, což tu zřejmě naposledy výrazně přerušilo kontinuitu osídlení. Mladší fázi mladého paleolitu v Čechách tvoří osídlení magdalénienu, poslední kulturní skupiny takřka celoevropského rozšíření, která se zhruba od počátku tardiglaciálu šířila z oblasti svého vzniku ve Francii. Přes výrazné shody v projevech magdalenienské kultury od Španělska až do jižního Polska existují i mezi sousedícími lokálními skupinami např. východní periferie rozšíření magdalénienu (ve středním Německu, v Čechách, na Moravě a v jižním Polsku) četné rozdíly (např. ve složení lovné zvěře, ve způsobu sídlení, v duchovních projevech: cf. Vencl 1991b, Tab.3-4 s lit.). Není dosud jasné, zda odlišnosti mezi geograficky blízkými skupinami např. v Čechách a na Moravě primárně odrážejí různý původ osídlení (mohl magdalénien proniknout na Moravu Podunajím, kdežto do Čech od severu a západu?) nebo vznikly až sekundárně pod vlivem lokálního prostředí? Magdalénien zanechal i v Čechách soubory předmětů uměleckého charakteru, zvláště rytin na deskách břidlice (Vencl 1991b; 1992). Hlavní koncentrace magdalénienského osídlení se v Čechách nalézá v krasu, třebaže se jednotlivé lokality nacházejí rozptýleny takřka po celé zemi ( na rozdíl od situace na Moravě, kde se téměř všechna naleziště koncentrují na ploše sotva 100 km2 Moravského krasu: cf.Vencl 1991b, Abb.1). Z Českého krasu pocházejí jak nejbohatší kolekce z jeskynního sídliště (z Děravé jeskyně s dvojnásobným osídlením), tak i ze sídliště pod širým nebem v Hostimi, odkud je znám podobný půdorys stanovitého obydlí, jaké se vyskytují ve Francii (Vencl 1981). Kromě 16.500 štípaných artefaktů se v Hostimi nalezly i početné soubory makrolitické valounové industrie, kamenných misek, barviva, kolekce desek s rytinami koní,soba aj.(Vencl 1991b, Abb.2-5, monografie v přípravě).


[Obsah]


2.2. Pozdně paleolitické osídlení Čech

Mladší část pozdního glaciálu (zhruba 10. a 9.tisíciletí před Kristem) představuje ve srovnání s předchozí periodou velmi krátké (až skoro nesrovnatelné) období, které se však v kulturní sféře nápadně odlišuje dynamikou vývoje. Z hlediska přírodního prostředí šlo o sklonek poslední doby ledové, kdy ustupující severský ledovec za mírně kolísavého, ale již definitivního oteplování postupně uvolňoval severoevropskou rovinu pro trvalé osídlení. Příležitost k teritoriální expansi (do jisté míry i vynucené ústupem chladnomilné stádní zvěře k severu) znamenala zároveň nutnost adaptace lovců na změněné podmínky. Následné změny chování těchto lovců vedly ke vzniku nových kulturních vzorců, resp. k míšení starých a nových industriálních tradic. Kulturní mapa Evropy se v důsledku radikální změny životního prostoru rychle měnila, relativně krátkodobé klimatické výkyvy přispívaly k pulzaci kulturních skupin, působily proti jejich stereotypizaci (obvyklé v dlouhých a klimaticky monotónnějších dobách mladého paleolitu), a proto si toto období zasluhuje samostatné označení. Srovnání hustoty pozdně paleolitického osídlení ve středoevropském prostoru jednoznačně ukazuje, že se jeho těžiště zřetelně přesunulo směrem k severu, na severoevropskou nížinu (cf.Vencl 1991, Fig.2), neboť celkové oteplení tam přeneslo výhody (především vzrůst biomasy), které dříve poskytovaly pouze jižněji položené oblasti. Během pozdního paleolitu se např. osídlení Moravy (Valoch 1980; 1993) jeví méně výrazně než osídlení Čech, třebaže se na tom jistě podílejí i rozdíly v intenzitě výzkumu.

V Čechách byl pozdní paleolit definován sotva před 30 lety (Vencl 1966). Od té doby se počet pozdně paleolitických lokalit sice zvýšil na několik málo desítek (včetně zatím nepublikovaných souborů z jihozápadních a z východních Čech), ty však nepochybně náležejí více kulturním skupinám (Vencl 1987; 1988). Jejich definice i chronologické zařazení bohužel pro nedostatek domácích kvalitních nálezových celků, stratigrafických a absolutních dat (jen malá část českých souborů pochází z výzkumů, a žádný z nich nezastihl uspokojivé stratigrafické situace) ještě neustále závisejí na informacích ze severního sousedství Čech. Klasifikaci souborů pozdního paleolitu ztěžuje i skutečnost, že jde vesměs o pozůstatky krátkodobých tábořišť malých loveckých skupin, které nezanechávaly bohaté a výrazné kolekce artefaktů. Nepatrná tardiglaciální sedimentace způsobila, že značnou část kulturních strat z tohoto období postihla v blízkosti povrchu země buď resedimentace nebo antropogenní zásahy, zejména orba. V důsledku toho se někdy nelze vyhnout klasifikaci kulturních celků hlavně na základě morfologického rozboru štípaných industrií s přihlédnutím ke složení jejich surovin: Pro severozápadní Čechy tak byla s dostatečnou věrohodností definována lokální skupina kultury s obloukovitými noži (součást tzv. Federmesser-Gruppen), představující jižní periferii expanse tohoto kulturního komplexu (Vencl 1970a,1970b). Pro západní Čechy dokládá zatím jen několik souborů z Plzně (Vencl 1988) existenci svérázné facie epimagdaleniodního - aziloidního komplexu. Jiné varianty téhož okruhu snad představují industrie typu Hradiště v jižních Čechách (Vencl - Fröhlich 1978) nebo typu Voletiny v sv.Čechách, třebaže poslední z nich navíc obohatily prvky nejjižnější expanse ahrensburských vlivů (Vencl 1978). Nehledě k méně výrazným, ale patrně kulturně odlišným souborům typu Ostroměř, Radčice, Choceň aj. (Vencl 1988 s lit.) a k industriím přežívající epimagdalénienské tradice (Lhota, Kvíc - Vencl 1970a, s.9 sq.), vykazuje relativně krátké období pozdního paleolitu v Čechách takovou kulturní diferenciaci, že i při dosavadní neznalosti vnitřní chronologie tohoto období nelze odmítnout představu kulturní bipartice, event. tripartice, tedy jevu, objevujícím se později výrazně až během eneolitu (Vencl 1988,s.38). Různosměrné vlivy, jimž byl český prostor vystaven, se názorně obrážejí i v zásobování kamennými surovinami (cf. Vencl 1988, obr.23), pronikajícími do severních Čech od severu, kdežto do jižních a západních Čech od západu. (Soubor z Tatenic, okr. Ústí nad Orlicí, ležící na Moravské Sázavě, prokazuje navíc i pronikání moravských rohovců do východních Čech).


[Obsah]


2.3. Mezolitické osídlení Čech

Střední doba kamenná náleží v českém pravěku k nejhůře poznaným úsekům (přehled Vencl 1993 s lit.), neboť jde o poslední holocenní období bez vnitřního kulturně-chronologického třídění (Soudský 1991; Vencl 1991c s lit.). Přesto, že celkový objem informací oproti paleolitu podstatně vzrostl (cf. Vencl 1991, Table 5), poznání někdejší struktury osídlení Čech zůstává - především pro nerovnoměrnost povrchového průzkumu jakožto hlavního zdroje informací - otevřeným problémem. Specializované průzkumy mikroregionů (např. Sopotnice: Vencl 1992, Fig.1) naznačují, že by mezolitické lokality mohly náležet dokonce k vůbec nejpočetnějším. Množství lokalit ovšem vyplývá z vysoké sezónní mobility malých skupin mezolitických lovců a sběračů, sekundárně pak z jejich snadné dostupnosti v blízkosti dnešního povrchu.

Dnešní geografický rozptyl mezolitu v Čechách do značné míry odráží prostory specializovaného povrchového průzkumu (cf.regionální studie jako např. Vencl 1970c; 1989; 1992), a proto trpí značnou měrou náhodností (tak např.z jediného okresu Ústí nad Orlicí známe v současné době více mezolitických lokalit nežli ze všech ostatních okresů Východočeského kraje dohromady). Drtivá většina lokalit pochází ze sídlišť pod širým nebem, a to v pahorkatinách a nížinách. Osídlení horských poloh (Vencl 1989) jistě nebylo výjimečné, daří se je však jen vzácně registrovat vzhledem k nepatrné přístupnosti povrchu pro trvalé zalesnění nebo zatravnění. Doklady alespoň sezónního osídlení hor vyvracejí představu, že by pohraniční hory české kotliny představovaly pro mezolitické lovce nepřekročitelnou překážku. O tom ostatně přesvědčují dost početné importy kamenných surovin, které do přilehlých oblastí Čech přicházely od západu i od severu (Vencl 1990 s lit.). Nepříznivé podmínky pro zachování organických pozůstatků zredukovaly možnost poznání hospodářství: topografická poloha téměř poloviny stanic však svědčí spíše o závislosti na lovu (Vencl 1971). Absence pohřebišť ponechává otevřenou možnost ozbrojených konfliktů lokálních skupin, zjištěných jinde v Evropě (Vencl 1991d). Rovněž o vztahu mezolitiků k neolitikům prameny mlčí. Úvahy o lokálním vývoji tzv.prekeramického neolitu se ve střední Evropě ukázaly jako nepodložené (Vencl 1982; 1986 s lit.). Rovněž výrazně odlišný geografický rozptyl mezolitických a neolitických lokalit v Čechách nenasvědčuje jejich plynulé kulturní kontinuitě. Zdá se, že relativně rychlejší demografický růst neolitiků učinil během několika staletí z lokálních mezolitických populací početně zanedbatelné menšiny, jejichž životní prostor se neolitickou kolonisaci postupně zmenšoval. Kontakty a případné střety mezolitických lovců s neolitickými zemědělci pak končily zřejmě podobně jako v mladších obdobích po celém světě, tedy vytěsněním, akulturací nebo vyhlazením slabších populací sběračů a lovců (Vencl 1988a).


[Obsah]


2.4. Výhledy

Poslední přehled českého paleolitu a mezolitu (in: Pleiner - Rybová eds. 1978) by mělo nahradit monografické zpracování, jehož předpokladem je využití dosud nahromaděného nálezového fondu (publikace velkých souborů typu Stadic, Lubné, aj., katalogů rozptýlených nálezů nižší kvality). Při zpracování bude třeba uplatnit u nás zatím důkladněji nevyužívané metodické postupy (skládanky, trasologii aj.). V terénní činnosti bude žádoucí usilovat o vyrovnání nerovnoměrnosti poznání jednotlivých částí Čech (např. celé západní Čechy, všechna periferijní území), což by v budoucnosti mohlo přinést důvěryhodnější obraz struktury osídlení včetně vztahů a spojení se sousedními regiony (jmenovitě je zanedbán vztah k Moravě: např. Vencl 1992a). Nejen morfologické rysy kamenných nástrojů, ale i kamenné suroviny dokazují, že od mladého paleolitu po mezolit (a tím spíše později) nepředstavovaly pohraniční hory české kotliny žádnou podstatnou komunikační, natož nepřekročitelnou překážku. Ideálem budoucího terénního výzkumu by měly být objevy stratifikovaných lokalit (pro mezolit zvláště tzv. mokrých), které by poskytly i absolutní data, resp. vytvořily předpoklad efektivní spolupráce s přírodovědnými obory.


[Obsah]


3. LITERATURA

Bosinski, G.1967: Die mittelpaläolithische Funde im westlichen Mitteleuropa. Fundamenta A,4. Köln-Graz.

Fejfar, O. - Heinrich, W. D.1983: Arvicoliden-Sukzession und Biostratigraphie des Oberpliozäns und Quartärs in Europa. Schr. Reihe geol Wiss.,19,20,61-109.Berlin.

Fejfar, O. - Heinrich, W. D. 1989: Muroid Rodent Biochronology of the Neogene and Quaternary in Europe. In: Lindsay,E.H.-Fahlbush,V.-Mein,P.(eds.): Proceedings of a NATO Advanced Research Workshop on European Neigeen Mammal Chronology, 91-117. New York.

Fridrich, J. 1972: Studium paleolitu a mezolitu a jeho další úkoly, Archeologické studijní materiály 10/1, 19-25.

Fridrich, J. 1972a: Staropaleolitická industrie staropleistocénního stáří v Přezleticích, o. Praha-východ, Archeologické rozhledy 24, 241-248.

Fridrich, J. 1972b: Paleolitické osídlení v Bečově, o. Most, Archeologické rozhledy 24, 249-259.

Fridrich, J. 1973: Počátky mladopaleolitického osídlení Čech, Archeologické rozhledy 25, 392-442.

Fridrich, J. 1976a: Studie k problematice počátků uměleckého a estetického cítění u paleantropů, Památky archeologické 67,5-27.

Fridrich, J.1976b: The first industries from eastern and south-eastern Central Europe. Union internationale des sciences préhistorique et protohistorique, IXe Congr s, Colloque VII, 8-23. Nice.

Fridrich, J. 1978: Starý paleolit v Čechách. In: Pleiner,R.-Rybová,A.(eds.): Pravěké dějiny Čech. 114-117. Praha.

Fridrich, J. 1979a: Lidstvo v paleolitu. Nejstarší paleolit, starý paleolit, střední paleolit. In: Pečírka,J.(ed.):Dějiny pravěku a starověku I,5O-58.Praha.

Fridrich, J. 1979b: Altpaläolithische Industrie. In: Šibrava, Vl. et al. 1979: Erforschung der Pleistozäablagerung auf dem Hügel Zlatý kopec bei Přezletice (NO-Rand von Prag),I.Teil, Antropozoikum 12, 117-126. Praha.

Fridrich, J. 1979c: The stratigraphy of Bohemia Palaeolithic, In: Hrala,J. (ed.): Archaeological news in the Czech Socialistic Republic, 7-10. Praha-Brno.

Fridrich, J. 1980: Bečov IV, district of Most - an Acheulian site in Bohemia, Antropologie 18, 2-3, 291-298. Brno.

Fridrich, J. 1981: Nález staropaleolitického broušeného kostěného artefaktu z Přezletic, okr. Praha-východ. Praehistodica VIII, Varia Archaeologica 2, 19-2O. Praha.

Fridrich, J. 1982: Středopaleolitické osídlení. Praha.

Fridrich, J. 1986: Environment of the Lower settlement site at Přezletice, district of Praha-východ. In: Archaeology in Bohemia 1981-1985, 9-14. Praha.

Fridrich, J. 1987: An Early Palaeolithic settlement site at Přezletice and found of the dwelling structure, Antropologie 25/2, 97-99. Brno.

Fridrich, J. 1989a: Neue Vorschungsergebnisse von Přezletice, Bez. Praha-Ost, ČSSR, Ethnographiscch-Archäologische Zeitschrift 30/3, 515-518.

Fridrich, J. 1989b: Přezletice: A Lower Palaeolithic Site in Central Bohemia (Excavations 1969-1985). Fontes Archaeologici Pragenses. Praha.

Fridrich, J. 1991a: Les premiers peuplements humains en Boheme (Tchéchoslovaquie). In: Les Premiers Européens, Actes du 114e Congr s national des Sociétés savantes 195-201. Paris.

Fridrich, J. 1991b: The oldest Palaeolithic stone industry from the Beroun highway complex, Antropozoikum 20, 111-128.

Fridrich,J.1993: Listovité hroty v Čechách, Archeologické rozhledy 45, 173-184.

Fridrich, J. - Sklenář, K. 1976: Paläolithische und mesolithische Höhlensiedlung des Böhmischen Karstes. Fontes Archaeologici Pragenses 16. Praha.

Fridrich, J. - Smolíková, L. 1973: K problematice stratigrafie paleolitického osídlení v Bečově, o. Most, Archeologické rozhledy 25, 487-499.

Fridrich, J. - Smolíková, L. 1976: Starý pleistocén v profilu B, Bečov I (Lounské Středohoří), Archeologické rozhledy 28, 3-17.

Kočí, A. 1991: Palaeomagnetic investigation of the Beroun highway section, Antropozoikum 20, 103-109.

Kovanda, J. 1991: The significance of the Lower Pleistocene sedimentary complex of the Beroun highway,Antropozoikum 20, 129-142

Oliva, M. 1981: Die Bohunicien-Station bei Podolí (Bez.Brno-Land) und ihre Stellung in beginnenden Jungpaläolithikum, Časopis Moravského musea 66, 7-45.

Oliva, M. 1987: Aurignacien na Moravě. Kroměříž.

Oliva, M. 1992: The Szeletian occupation of Moravia, Slovakia and Bohemia, Časopis Moravského muzea 77, 35-58.

Otte, M. 1981: Le Gravettien en Europe Centrale. Brugge.

Pleiner, R. - Rybová, A.(eds.)1978: Pravěké dějiny Čech. Praha.

Prošek, F. 1961: Mladopaleolitická obydlí v Československu, Památky archeologické 52, 57-75.

Schönweiss, W. - Werner, H. J. 1986: Ein Fundplatz des Szeletien in Zeitlarn bei Regensburg, Archäologisches Korrespondenzblatt 16, 7-12.

Sklenář, K. 1989: The dwelling structure at Přezletice and its historical context. In: Fridrich, J. 1989b, 57-67. Praha.

Smolíková, L. 1991: Lower pleistocene soils of the Beroun highway section, Antropozoikum 20, 71-101.

Smolíková, L. - Fridrich, J. 1984: Holsteinský interglaciál na lokalitě Karlštejn v Českém krasu: paleopedologický vývoj a pozice paleolitické industrie, Archeologické rozhledy 35, 3-19, 119-120.

Soudský, O. 1991: K otázce třídění výskytu mikrolitů v mezolitu Československa, Archeologické rozhledy 43, 22-28.

Svoboda, J. 1980: Quelques industries du Paléolithique inférieur en Boheme du Nord. Approche Analytique, Antropologie 18, 269-286.

Svoboda, J. 1989: Middle Pleistocene adaptations in central Europe, Joutnal of World Prehistory 3, 33-70.

Svoboda, J. et al. 1994: Paleolit Moravy a Slezska - The Palaeolithic of Moravia and Silesia. Brno.

Trnka, G. 1990: Ein neuer pal. Blattspitzenfund aus Schetz in NÖ, Archäologie Österreichs 1/1-2, 20-27.

Tyráček, J. 1991: The Beroun complex and the Lower Pleistocene stratigraphy, Antropozoikum 20, 143-154.

Tyráček, J. - Kovanda, J. 1991: The Beroun highway - a new key profile for the continental Lower Pleistocene in Central Europe, Antropozoikum 20, 9-37.

Valoch, K. 1976: Die altsteinzeitliche Fundstelle in Brno-Bohunice. Studie AÚ ČSAV v Brně IV/1. Praha.

Valoch, K. 1980: La fin des temps glaciaires en Moravie (Tchécoslovaquie), L Antropologie 84, 380-390,673-674.

Valoch, K. 1993: V záři ohňů nejstarších lovců. In: V.Podborský a kol., Pravěké dějiny Moravy, Brno, 11-70.

Vencl, S. 1970a: Das Spätpaläolithikum in Böhmen, Anthropologie 8/1, 3-68.

Vencl, S. 1970b: Die böhmische Fazies der Federmesser-Gruppen, Fundamenta A, Bd.2, Köln - Wien, 375-381, Taf.119-124.

Vencl, S. 1970c: Mesolitické osídlení Českého krasu, Archeologické rozhledy 22, 643-657 a 739.

Vencl, S. 1971: Topografická poloha mesolitických sídlišť v Čechách, Archeologické rozhledy 23, 169-187.

Vencl, S. 1976: Příspěvek k poznání holocénní valounové industrie, AR XXVIII, 66 - 82, 116 - 120.

Vencl, S. 1977: Aurignacké osídlení v Hradsku, Archeologické rozhledy 29, 3-44 a 115-117.

Vencl, S. 1978: Voletiny - nová pozdně paleolitická industrie z Čech, Památky archeologické 69, 1-44.

Vencl,S.1981: Půdorys magdalénienského stanu z Hostimi. In: Současné úkoly československé archeologie, Praha, 31-33.

Vencl,S.1982: K otázce zániku sběračsko-loveckých kultur, Archeologické rozhledy 34, 648-694.

Vencl,S.1986: The role of hunting-gathering populations in the transition to farming: a Central European perspective. In: M.Zvelebil, ed., Hunters in transition, Cambridge, 43-51.

Vencl, S. 1987: The Late Palaeolithic in Bohemia. In: The Late Glacial in Central Europe, Wroclaw, 121-129.

Vencl, S. 1988: Pozdně paleolitické osídlení v Plzni, Archeologické rozhledy 40, 3-43.

Vencl, S. 1988a: The problem of disappearance of hunter-gatherer societies in prehistory, Listy filologické 3/88, 129-143.

Vencl, S. 1989: Mezolitické osídlení na Šumavě, Archeologické rozhledy 41, 481-501 a 593.

Vencl, S. 1990: K současnému stavu poznání kamenných surovin mezolitu v Čechách, Archeologické rozhledy 42, 233-243.

Vencl, S. 1991: On the importance of the spatiotemporal differences in the intensity of Palaeolithic and Mesolithic settlement in Central Europe, Antiquity 65, 308-317.

Vencl, S. 1991a: The rescue excavation of a Gravettian site at Stadice. In: Archaeology in Bohemia 1986-1990, Praha, 191-193.

Vencl, S. 1991b: Bemerkungen zum Magdalénien in Böhmen, Anthropologie 29/1, 85-93.

Vencl, S. 1991c: Mezolitické tábořiště v Hřibojedech, okr. Trutnov, Archeologické rozhledy 43, 3-21.

Vencl, S. 1991d: Interpretation des blessures causées par les armes a l époque du Mésolithique, L Anthropologie 95, 219-228.

Vencl,S.1992: Mesolithic settlement on cadastral territory of Sopotnice, distr. of Ústí-nad-Orlicí, Památky archeologické 83, 7-39.

Vencl, S. 1992a: Štípaná industrie z Hradištka, okr. Jindřichův Hradec, Časopis Moravského muzea 77, 75-79.

Vencl, S. 1993: Zum Forschungsstand des tschechoslowakischen Mesolithikums, Památky archeologické 84, 148-151.

Vencl, S. 1966: Le Paléolithique tardif en Boheme. In: J.Filip, red.,Investigations archéologiques en Tchécoslovaquie, Prague, 21-22.

Vencl, S. - Fröhlich, J. 1978: Dvě nové pozdně paleolitické lokality z Čech, Archeologické rozhledy 30, 14-36 a 116.

Vencl, S. - Smolíková, L.1974: Ke stratigrafii osídlení vrchu Ládví v Praze Ďáblicích, Archeologické rozhledy 26,561-574.

Žebera, K. 1969: Die ältesten Denkmäler menschlicher Arbeit in Böhmen II. Rozpravy ÚÚG 34, Praha.


[Obsah]


4. SEZNAM HLAVNÍCH ČESKÝCH PALEOLITICKÝCH A MEZOLITICKÝCH LOKALIT

1. Bečov, okr. Most; 2. Beroun, okr. Beroun; 3. Červené Pečky, okr. Kolín; 4. Děravá jeskyně, o. Tmaň, okr. Beroun; 5. Horky nad Jizerou, okr. Mladá Boleslav; 6. Hostim, okr. Beroun; 7. Hradec Králové-Svobodné Dvory, okr.Hradec Králové; 8. Hradiště, okr. Písek; 9. Hradištko, okr. Jindřichův Hradec; 10.Hradsko-Kanina, okr. Mělník; 11.Hřibojedy, okr. Trutnov; 12.Choceň, okr. Ústí nad Orlicí; 13.Jenerálka-Praha 6; 14.Kolín, okr. Kolín; 15.Kvíc, okr. Kladno 16.Lhota, okr. Písek; 17.Lubná, okr. Rakovník; 18.Mlazice, okr. Mělník; 19.Ostroměř, okr. Jičín; 20.Plzeň-Roudná, okr. Plzeň-sever; 21.Poplze, okr. Litoměřice; 22.Přezletice, okr. Praha-východ; 23.Radčice, okr. Strakonice; 24.Radotín, okr. Praha 5; 25.Řevnice, okr. Praha-západ; 26.Sopotnice, okr. Ústí nad Orlicí; 27.Stadice, okr. Ústí nd Labem; 28.Stvolínky, okr. Mělník; 29.Tatenice, okr. Ústí nad Orlicí; 30.Voletiny, okr. Trutnov.