Nález misky typu

Nález misky typu "Lublaňských blat" z Prahy - Šárky.
Úvahy o významu eneolitických opevněných výšinných sídlišť.

Jan Turek

Archaeologica Pragensia 13, 1997, 29 - 37

Práci věnuji památce Marie Fridrichové.

V roce 1986 byl při autorově povrchové prospekci nalezen zlomek mísovité nádoby s vnitřní výzdobou. Nález pochází z krtiny v jihovýchodním cípu větší, Kozákovy skály.

Zmíněný keramický zlomek pochází z misky na nožce, tradičně označované jako miska typu Lublaňských blat, nebo lublaňská miska (NOVOTNÝ 1955; NEUSTUPNÝ 1966), které lze zařadit na sklonek středního eneolitu, v Čechách tedy do období řivnáčského. Jde o mísy na masivní středové nožce (mnohdy plasticky členěné nebo zdobené) s bohatou vnitřní výzdobou skládající se z trojúhelníků vyplněných kolmými vpichy, šrafy nebo otiskem šňůry. Rovněž plochý okraj bývá zdoben kolmými vpichy (jako je tomu u nálezu ze Šárky) nebo zářezy (miska z polohy Klobouček, v Praze na Zlíchově).

Zlomek mísy o průměru 11 cm, s šedohnědým povrchem, vně hladkým, uvnitř silně vyleštěným. Vnitřní výzdoba se skládá z hlubokých kolmých vpichů kruhového tvaru seřazených do třech linek tvořících pás pod okrajem. Stejné vpichy zdobí vrchní plochu okraje. Pod vnitřním výzdobným pásem vpichů jsou zavěšeny ryté trojúhelníky, které jsou zespodu vyplněny opět kolmými vpichy. Na tuto zónu navazuje silně vyleštěná plocha bez výzdoby.

Z oblasti Velké Prahy pochází řada nálezů misek na nožkách. Všechny exempláře byly nalezeny na čtyřech výšinných sídlištích a lze je spojovat s jejich řivnáčským osídlením.

Nálezy na této lokalitě shrnují B. NOVOTNÝ (1955) a L. HÁJEK - V. MOUCHA (1983). Jde celkem o 6 exemplářů, včetně jedné "eponymní" pro typ misek na nožkách (NEUSTUPNÝ 1966).

Bližší popis nálezů uvádí B. NOVOTNÝ (1955). Z této lokality pochází celkem 6 nálezů misek na nožce, z nichž jedna byla nalezena na Kozákově skále, dvě na Šestákově skále a další tři nálezy pochází z blíže neznámého naleziště v areálu Šárky. Zde zmiňovaný poslední nález zlomku misky je tedy celkově sedmým na šáreckém hradišti. Podobná výzdoba jako na nedávno nalezeném zlomku se opakuje také na nožce jedné z dříve nalezených misek, a na vnější i vnitřní straně dalších dvou zlomků (viz. NOVOTNÝ 1955, Tab. III. 3a, Tab. IV. 3, 6a-b).

Z povrchových sběrů na této lokalitě pochází nález dvou křížových nožek z misek typu lublaňských blat (MAŠEK 1970, 273, obr. 1:1; 1971, 81).

Z dnes již téměř zcela zničené výšinné polohy Klobouček pochází nález celé misky na nožce, která byla společně s Axamitovou sbírkou předána do Národního muzea v Praze. I. Burgerová vytvořila na základě tohoto nálezu typ Zlíchov (BURGER 1980).

Typologii misek na nožkách ve středoevropském prostoru a Karpatské kotlině vypracoval E. NEUSTUPNÝ (1966, 88-91). Vyčlenil šest typů, z nichž za nejstarší označil typ 1 (Zámka) a typ 2 (Iža), tyto misky jsou současné s řivnáčským horizontem v Čechách. Následný typ 3 (Lovas - Sarvaš - Ig) Neustupný paralelizoval se starší šňůrovou keramikou, následují typ 4 (Čaka) a 5 (Sotín), které jsou současné s mladší šňůrovou keramikou a se zvoncovitými poháry. Typ 6 byl nazván podle lokality Kulcs. Absolutní většina českých nálezů misek na nožkách spadá do typu 1 - Zámka.

I. Burgerová (BURGER 1980) se domnívá, že nejstarší horizont je tvořen jen miskami typu Iža a Michailovka III a misky typu Zámka, Ig I, Sarvaš a Čaka považuje za současné v rámci středního horizontu. Jako zástupce mladšího horizontu misek na nožkách označila Burgerová typ Sotín a Ig II (současné se zvoncovitými poháry). V rámci české skupiny misek na nožkách autorka, na základě odlišností ve výzdobě, vyčlenila vedle typu Zámka ještě typ Zlíchov.

Bohužel zde prezentovaný ojedinělý nález zlomku zdobené misky typu Zámka (Zlíchov) ze Šárky není stratifikovaný a nemůže přispět k výše zmíněné chronologické diskusi.

Zdobené misky na nožkách jsou v Čechách součástí keramického sortimentu řivnáčského období. Jejich nečetné nálezy pocházejí zatím téměř výlučně z výšinných poloh. Specifický tvar a bohatá výzdoba je odlišuje od ostatní řivnáčské keramické produkce, ačkoliv jejich technologické zpracování zcela odpovídá místnímu keramickému materiálu. Jaký účel plnily tyto misky v systému hmotné kultury středního eneolitu se můžeme jen dohadovat, je však docela dobře možné, že jde o jeden z typů prestižní, symbolické či rituální keramiky. A. SHERRATT (1991, 54-55) zmiňuje podobné misky z oblasti kultury Michailovka a Vučedol v souvislosti se svou teorií o účelu některých keramických nádob k požívání alkoholických nebo narkotických substancí při různých rituálně společenských ceremoniích.

V této souvislosti se jeví být významnou také skutečnost, že většina nálezů těchto misek pochází právě z výšinných sídlišť, často s fortifikačním systémem. Přehodnocení významu výšinných sídlišť jako fenoménu českého eneolitu a některých dalších pravěkých období provedl E. NEUSTUPNÝ (1995, 199-201, 205-207). E. Neustupný ve své studii zpochybňuje interpretaci fortifikací jako strategicko-obranných struktur a představuje svůj model účelu fortifikací jako symbolů lidské společnosti a nikoliv jako artefaktů (tedy objektů s obrannou funkcí). Domnívám se, že Neustupného vysvětlení funkce fortifikací (hradišť a opevněných výšinných sídlišť) velice dobře vystihuje jejich skutečnou podstatu ve společenských systémech přinejmenším staršího pravěku.

Snad právě fakt využití shodných poloh pro fortifikace v období raného středověku byl základem oné strategicko-obranné interpretace eneolitických výšinných sídlišť. Nikdy však nebylo provedeno analytické srovnání funkce fortifikací v těchto časově značně vzdálených hotizontech. Jestliže totiž pro období raného středověku je funkce mocensko-obranného centra dosti pravděpodobná (i když ani zde nemusí být výhradní funkcí), nemusí být tentýž význam relevantní pro období staršího pravěku. E. NEUSTUPNÝ (1995, 206) upozoňuje také na častý výskyt vstupů či bran přerušujících eneolitické fortifikace, rovněž jako na další aspekty snižující funkčnost opevnění ve smyslu obranném. Jakou tedy plnily opevněné výšinné polohy funkci v období staršího a středního eneolitu? Pokusme se na tuto otázku odpovědět stručným zhodnocením obrazu osídlení a výskytu nálezů například období řivnáčského. Tradičně byla konstatována velice ostrá dělící linie mezi kulturou řivnáčskou středního eneolitu a následným obdobím se šňůrovou keramikou. Dvěma zásadními rozdíly se zdá být téměř úplná absence pohřebních nálezů období řivnáčského v kontrastu s velmi dobře representovanou pohřební aktivitou období se šňůrovou keramikou, rovněž jako nepoměr mezi počtem sídlištních nálezů řivnáčských a velmi nízkou evidencí sídlišť se šňůrovou keramikou (TUREK 1995; NEUSTUPNÝ 1997 etc.). Oddělíme-li však od řivnáčského nálezového fondu nálezy pocházející z výšinných sídlišť jeví se relativně velká četnost sídlištních nálezů tohoto období jako pouze zdánlivá. Absolutní většina řivnáčských nálezů totiž pochází právě z výšinných poloh a počet nížinných sídlišť je jen velmi malý. Podobná situace se jeví i v případě současné západočeské chamské kultury (BAŠTA - BAŠTOVÁ 1989). V tomto směru se tedy obě období (řivnáčské a se šňůrovou keramikou) spíše podobají, mají podobně archeologicky "nečitelný" záznam sídlištní aktivity. Řivnáčská výšinná sídliště se vyznačují svou omezenou rozlohou, a někdy i extrémními geomorfologickými podmínkami. Tyto faktory značně limitují možnosti a případnou četnost stálého osídlení takových poloh, ač na některých nalezištích byly doloženy obytné struktury (EHRICH - PLESLOVÁ 1968; ZÁPOTOCKÝ - ZÁPOTOCKÁ 1990, etc.). Většina zemědělské populace řivnáčského období tedy zřejmě musela sídlit na nížinných sídlištích, která jsou v archeologické evidenci značně podreprezentována.

Když se v minulém století snažili první archeologové v našich zemích nalézt český protějšek k megalitickým monumentům západní Evropy (například kamenné kruhy, stavby typu henge), nebyli úspěšní. Soudím, že je tomu tak především proto, že hledali, na základě dobového paradigmatu, struktury s formálně podobným charakterem. Pravěká hradiště, v jejich paradigmatu "pevnosti vládců", nemohla být dána do souvislosti s funkcí megalitických staveb. Nyní, kdy můžeme pracovat nejen s formální charakteristikou megalitických památek, ale také s různými modely vysvětlujícími jejich funkci (např. BARRETT - BRADLEY - GREEN 1991 a mnoho dalších), nabízí se podle mého názoru značná souvislost mezi společenskou funkcí megalitických kruhů západní Evropy a středoevropských pozdně neolitických rondelů a následně i eneolitických fortifikací. V obou případech jde o stavby symbolického charakteru, které mají jistý vztah ke kultovním obřadům (cf. např. v Čechách zvažovaná astronomická orientace čtvercového ohrazení z období nálevkovitých pohárů v Makotřasech, PLESLOVÁ-ŠŤIKOVÁ - MAREK - HORSKÝ 1980). Předpokládám, že se na eneolitické výšinné polohy mohly koncentrovat i některé další aktivity s jistým společensko symbolickým významem, jako např. výroba a směna kamenných broušených seker (Cf. TUREK - DANĚČEK v tisku, podobně pro megalitické kruhy v Británii - EDMONDS 1995, 122-132). Rovněž absence dokladů pohřebního ritu v období středního eneolitu může souviset se symbolickou funkcí opevněných výšinných poloh, kde stejně jako jiné společenské obřady, mohly probíhat i kremace (či jiné pohřební praktiky) nezanechávající žádné archeologicky zachytitelné stopy. V této souvislosti si připomeňme nálezy lidských ostatků ve čtvercovém příkopu v Makotřasích, které byly do příkopu přemístěny již ve značně pokročilém rozkladu měkkých tkání, avšak stále ještě udržujících některé anatomické spoje (PLESLOVÁ-ŠTIKOVÁ 1985). Čtvercová struktura v Makotřasech byla od svého objevu v 70. letech interpretována jako kultovní ohrazení. Otázkou je, není tomu tak jen proto, že ono ohrazení není umístěno na výšině? V tom případě by zřejmě tradiční archeologie opět použila osvědčenou interpretaci obranného opevnění.

BAŠTA, J. - BAŠTOVÁ, D. 1989: Neue Erkentnisse über die Chamer Kultur in Westböhmen. In: Das Äneolithikum und die früheste Bronzezeit (C14 3000-2000 b.c.) in Mitteleuropa: kulturelle und chronologische Beziehungen, Praehistorica 15, Praha, 85-93.

BURGER, I. 1980: Die chronologische Stellung der Fu schalen in den endneolitischen Kulturgruppen Mittel-und Südosteuropas, in: Spindler, K. (ed.): Vorzeit zwischen Main und Donau, Erlangen Forschungen A 26, Erlangen, 11-45.

EDMONDS, M. 1995: Stone tools and Society. Working Stone in Neolithic and Bronze Age Britain, Batsford, London.

MAŠEK, N. 1970: Nové poznatky z výzkumu na hradišti v Butovicích - Neue Grabungserkenntnisse vom Burgwall in Praha-Butovice, Arch. rozhl. 22, 272-285.

- 1971: Pražská výšinná sídliště pozdní doby kamenné - Prager Höhensiedlungen der Spätsteinzeit, Acta musei pragensis 71, Praha

NEUSTUPNÝ, E. 1966: K mladšímu eneolitu v Karpatské kotlině - Zum jüngeren Äneolithikum im Karpatenbecken, Slov. Arch. 14 - 1, 77-96.

- 1995: The significance of facts, Journal of European Archaeology 3.1, 189-212.

- 1997: Šňůrová sídliště, kulturní normy a symboly - Settlement sites of the Corded Ware groups, cultural norms and symbols, Archeol. rozhl. 49, 304-322.

NEUSTUPNÝ, J. 1941 : Pravěké umění v Čechách a na Moravě, Cesta k umění - průvodce po dějinách národního umění, Umělecká beseda v Praze, Praha

NOVOTNÝ, B. 1955: Slavónska kultúra v Československu - Slawonisch Kultur in der Tschechoslowakei, Slov. Arch. 3, 5-69

SHERRATT, A. 1991: Sacred and Profane Substances: the Ritual Use of Narcotics in Later Neolithic Europe, in: Garwood, P - Jennings, D. - Skeates, R. and Toms, J. (Eds.): Sacred and Profane, Oxford University Committee for Archaeology, Monograph No. 32, Oxford 50-64.

SLÁMA, J. 1988: Čechy v raném středověku III. Archeologie o počátcích Přemyslovského státu, Praehistorica 14, Praha.

TUREK, J. 1995 : Sídlištní nálezy kultury se šňůrovou keramikou v Čechách. Otázka charakteru hospodářství v závěru eneolitu - The first evidence of Bohemian Corded Ware settlements and the question of their economy.. Archeol. rozhl. 47, 91-101.

TUREK, J. - DANĚČEK, V. (v tisku) : Nově objevená eneolitická naleziště na Kladensku a Slánsku - Some recently discovered Eneolithic sites in the Kladno - Slaný region, in: Lutovský, M. - Vařeka, P. (Eds.): Archeologie ve středních Čechách, Praha.

ZÁPOTOCKÝ, M - ZÁPOTOCKÁ, M. 1990: Kutná Hora ("Dänemark") - eine bedestigte Höhensiedlung der mitteläneolitischen Rivnáč-Kultur in Böhmen, Jahresschrift Halle 73, 203-211.