Archeologie středověké vesnice, středověký vesnický dům, archeologie novověké vesnice

Karel Nováček - Pavel Vařeka

(in: Encyklopedie národopisu Čech, Moravy a Slezska - v tisku)

 

Katedra archeologie
FHS ZČU
e-mail: knovacek@kar.zcu.cz
             vareka@kar.zcu.cz


 Obsah:

1.   Středověká vesnice

2.    Literatura ke kap. 1

3.   Archeologie novověké vesnice

4.   Literatura ke kap. 3

5.   Středověký vesnický  dům

6     Literatura ke kap. 5


1 Středověká vesnice,

zemědělské  sídliště z období středověku (cca 500  - 1500). V  6. - 12.  stol. se označuje  jako raně středověké, ve 13. - 15.  stol. hovoříme o vrcholně a pozdně středověké vesnici. - Zatímco raně s.v. lze v Českých zemích studovat   téměř   výlučně   prostřednictvím   \archeologie, v mladším období  narůstá význam pramenů  písemných, zejména pramenů  hospodářsko  -  evidenční  povahy.  Cenné svědectví poskytuje   rovněž   \ikonografie,   historická  \etymologie a \toponomastika,    napomáhající    především    lokalizaci zaniklých  středověkých vesnic.  K některým  reáliím s.v. se lze přiblížit retrospektivním  promítáním poznatků o vesnici předprůmyslového období; tohoto postupu  lze však použít jen v jednotlivých, nezávisle ověřitelných  případech. - Zásadní přínos   pro   poznání   s.v.   však  přísluší  archeologii. Odhlédneme-li    od   ojedinělých    průkopnických   výzkumů, sahajících již  do 80. let  19. stol., lze  počátky skutečně koncepčního rozvoje  archeologie s.v. spojovat  s osobnostmi *Z.  Smetánky  (*1931)  v  Čechách  a  *V. Nekudy (*1921) na Moravě.  Původní  zaměření  na  výzkum  středověkých  vesnic zaniklých v  pozdním středověku vedlo na  Moravě k rozsáhlým odkryvům  několika lokalit  (+Bystřec, +Konůvky,  +Mstěnice, +Pfaffenschlag, +Vilémov), v Čechách  pak spíše ke komparaci mozaikových  poznatků   z  menších  odkryvů   a  povrchových průzkumů  s  ústřední  lokalitou,  za  kterou  byla  zvolena zaniklá ves  +Svídna na Slánsku, vyznačující  se velmi dobře čitelnými terénními pozůstatky. Od 70.  let 20. stol. se oba přístupy  sbližují,  obohacují  se  o  další výzkumné metody (geodeticko    -   topografický,    geofyzikální,   stavebně - historický  a letecký  průzkum)  a  rozšiřují se  na větší území  (výzkumy mikro  - a  mezoregionů), především  se však studium zaniklých  středověkých vesnic začleňuje  do širšího rámce   studia  středověké   a  novověké   vesnice  (v.   t. >archeologie novověké vesnice),  vývoje osídlení a formování kulturní krajiny.  Naproti tomu výzkum  raně s.v., prováděný od  50. let  20. stol.  v rámci  tzv. slovanské archeologie, nebyl   se  studiem   vrcholně  a   pozdně  s.v.  dostatečně koordinován  a  zejména  v  Čechách  stále  není totoobdobí vývoje  vesnice  uspokojivě  zmapováno.  -  Vesnice sdružuje sídelní  a výrobní  funkce a  je ji  tedy třeba  chápat jako jednotu  sídlištního  areálu  (\intravilán)  a  jeho širšího sídelního  a hospodářského  zázemí (\extravilán).  - V raném středověku zjišťujeme na našem území velké rozdíly v hustotě a struktuře   osídlení.   Zatímco   stará   sídelní   oblast zahrnující  úrodné   nížiny  byla  od   počátku  slovanského osídlení   zalidněna  poměrně   souvisle,  osídlení,   které postupně pronikalo do  výše položených, převážně zalesněných území pahorkatin, mělo spíše charakter izolovaných sídelních komor.  Raně  středověké  vesnice  byly  situovány  do  míst s nejpříhodnějšími   geomorfologickými    a   hydrologickými podmínkami   -   v   pramenných   pánvích,   na  soutokových ostrožnách, na březích nebo  v osách meandrů větších vodních toků.  Nejčastějším   typem  sídliště  byla   po  celý  raný středověk  síť  rozptýlených   usedlostí  a  jejich  shluků, obklopených  samostatnými  zemědělskými  plochami.  - Ve 13. - 14.  století  v  souvislosti   s  hlubokou  proměnou  celé společnosti prošla  systémem změn také  s.v. Rozptýlená raně středověká sídelní struktura  byla postupně nahrazována sítí kompaktních   stabilizovaných   vesnic   se   shlukovým   či plánovitým   uspořádáním   s   pevně   vymezenými  parcelami a komunikačními  plochami  a   s  nově  rozvrženou  \lánovou plužinou,   uzpůsobenou  k   přijetí  regulovaných   systémů obdělávání   a  vyhovující   nově  se   prosazující  zákupní poddanské držbě.  Od 2. poloviny 13.  stol. se objevují >vsi s pravidelným  geometrickým uspořádáním  (zčásti zřejmě  pod vlivem soudobých  městských lokací). V míře  a v chronologii uplatnění    těchto    půdorysných    schémat    (\návesovky s pravoúhlou  >návsí, >okrouhlice,  \ulicovky, \lesní lánové vsi)  byly  ovšem  v  jednotlivých  regionech  a  na různých panstvích  značné  rozdíly.  -  Obecně  se  nové  uspořádání vesnice snáze  prosazovalo na čerstvě  kolonizované půdě než ve  starých  sídelních  oblastech,  kde  přijetí  změn mohla brzdit tradiční sociálně právní a sídelní struktura. Přeměna s.v.  ve  13.  -  14.  století  ovšem  nebyla  definitivním, napříště  neměnným  řešením  podoby   sídla  a  vztahů  jeho obyvatel;  vsi  se  dílčím  způsobem  dále vyvíjely (dělením gruntů  a   rozšiřováním  zástavby,  stavebním   a  funkčním zdokonalováním a přestavbami usedlostí nebo naopak částečným pustnutím).  V  nově  kolonizovaných  oblastech mnohdy nebyl lokační   záměr  dokonale   přizpůsoben  místním   přírodním podmínkám   nebo  byly   přeceněny  dlouhodobé   hospodářské možnosti  krajiny.  V  tom  případě  se  vesnice nebo i celé oblasti   od  počátku   zařadily  do   kategorie  ekonomicky a ekologicky   "zranitelných",   které   obvykle  nepřečkaly hospodářské  a  demografické   otřesy  a  válečné  konflikty pozdního středověku. - Počet usedlostí  s.v. se ve 13. - 14. století nejčastěji  pohybuje mezi 15 -  30, objevují se však nezřídka  i větší  kolonizační vsi  a na  druhé straně  tzv. \sedliště  o  2  -  3  usedlostech.  Ústředním  komunikačním prostorem  většiny pozdně  s.v. byla  >náves, plnící zároveň i důležité  společenské,  kultovní   a  hospodářské  funkce. Hranice  intravilánu  vyznačoval  >plot,  \taras  nebo zedˇ, vzrůstá   však   i   počet   dokladů   \příkopového  hrazení s >branami  (např.  na  jižní  Moravě).  Vedle převažujících středních  a  větších  usedlostí  dokládá  archeologie  také zástavbu  nižších  sociálních   skupin  (chalupy  >podsedků, >domkářů   -    \zahradníků,   +Pfaffenschlag,   +Mstěnice). Rozmanitost vzhledu poddanských  vesnic doplňovaly \zemanské tvrze nebo rezidenční dvory, umístěné obvykle na okraji nebo v nevelkém  odstupu  od  vsi,  zřídka  přímo  na návsi, dále \poplužní  dvory,  kostely   se  >hřbitovem  obehnaným  zdí. - Největší  a  nejdůležitější   část  extravilánu  zaujímala >plužina,  tj. souhrn  všech individuálně  obhospodařovaných orných  ploch. V  českých podmínkách  se terénní  pozůstatky středověké  plužiny dochovaly  poměrně zřídka  (na rozdíl od některých  oblastí  západní  Evropy).  U  raně  s.v.  lze na základě analogií předpokládat  nesouvislé, značně proměnlivé bloky orných ploch přibližně čtvercového tvaru (umožňujícího křížovou   orbu   >rádlem),    prostupující   se   s   různě kultivovanými plochami lesa a  porostlin. U vesnic zaniklých v průběhu  pozdního  středověku   převažuje  odlišný  systém plužin  členěný  do  úzkých  rovnoběžných pásů, navazujících záhumenicově  na usedlosti  (\traťová záhumenicová plužina), nebo  rozdělených  do  kratších  úseků. Nejúplněji zachované pozdně středověké  plužiny na +Drahanské  vrchovině dosahují průměrné  výměry   3,5  -  18  ha   na  jednu  usedlost.  Ze zemědělských    plodin   je    dosud   v    prostředí   s.v. archeobotanickým   výzkumem    doloženo   pěstování   \žita, \pšenice,   \ovsa,  \ječmene,   \pohanky,  \prosa,  \hrachu, \čočky, \lnu  a \konopí. - Extravilánem  procházela síť cest různého  významu.  Osu   tvořily  >cesty  spojující  vesnici s okolním  osídlením, zemské  \stezky však  mnohdy sledovaly okraj extravilánů  a vesnice míjely.  Cesty nejnižšího řádu, vyvinuté   zejména   u   záhumenicových   plužin,  spojovaly jednotlivé usedlosti přímo s příslušnými polními tratěmi. Na \rozcestích, na významných či  dobře viditelných bodech cest byly  osazovány drobné  sakrální a  lidově -  právní objekty (\smírčí  kříže,  \boží  muka,  \hraniční  kameny).  Od  14. století  se  hojně  budovaly  \rybníky  a  \haltýře,  i když pozdější    rozvoj    \rybníkářství    souvisel    zpravidla s vrchnostenským  podnikáním.  U   vydatnějších  toků  a  na rybnících  existovaly  od  13.  století  >mlýny  -  většinou jednoduchá zařízení o jednom mlýnském složení na vrchní nebo spodní  vodu.   -  Potřebu  stavebního   materiálu  vrcholně a pozdně  s.v.  v  oblastech  s  dostupným  kamenem pokrýval jámový nebo svahový lom  umístěný podle podmínek co nejblíže sídlišti.  - \Hmotná  kultura středověké  vesnice (h.k.s.v.) zahrnuje   movité   předměty,   ale   také  veškeré  aspekty materiální  povahy  typické  pro  dané  kulturní  a sociální prstředí.   Obraz   h.   k.   s.   v.   získáváme  především archeologickým  studiem neživé  kultury, která  je výsledkem procesu   tzv.   archeologizace    kultury   živé   (redukce a transformace pozůstatků  lidské aktivity v  čase). - Vedle pramenů  ikonografických  a  písemných  představují základní zdroj informací o h.k.s.v.  archeologické výzkumy. - Zatímco raně s.v. byla ve  výrobě předmětů každodenního užití takřka soběstačná, po koncentraci >řemesla a >trhu do >měst přežívá na  vesnici jen  omezený počet  nespecializovaných výrobních činností, z nichž archeologie dokládá >kovářství, zpracování dřeva,  podomáckou  textilní  výrobu  a \obuvnictví (písemné prameny   dále  dokumentují   např.  pekařství,   řeznictví, hrnčířství a koželužství).  - Vývoj středověkého zemědělství lze  dokumentovat  nejlépe  postupnou  inovací oradla, jehož železné  součásti archeologie  zachycuje. Drobná  symetrická \radlice,  součást  jednoduchého  \plazového  nebo  rýlového rádla, je od vrcholného středověku ve velké míře nahrazována větší  pluhovou  radlicí,  jejíž  asymetrické  umístění nebo tvar, v kombinaci s odvalovou deskou, umožňovalo dokonalejší zpracování orné půdy. K témuž účelu sloužila i další součást >pluhu  -  \krojidlo.  Obě  základní  části  pluhu  se  však sporadicky  objevují již  ve velkomoravském  období. Od  14. stol.   přibývá  dokladů   \otek  a   hřebů  do   >bran.  Ze zemědělských  nástrojů  užívaných  v  raném středověku známe >srpy, >kosy, >motyky, dřevěné okované >rýče a vinohradnické >nože,  v  mladším  období  k  nim  přibývají  >vidle, >cepy a dřevěné   >hrábě.   Variabilními,   nejčastěji   podomácku zhotovovanými předměty byly kamenné  \brousky. - O struktuře a intenzitě   >chovu  dobytka   nepřímo  vypovídají  rozbory osteologických  nálezů  zkonzumovaných   zvířat.  Od  raného středověku   je   na   sídlištích   doložen   chov  hovězího a vepřového  dobytka,  ovcí  a  koz,  koní,  výjimečně  osla (+Bratronice),  z drobných  domácích zvířat  jsou zastoupeni >psi,  >kočky,   \slepice,  \kachny  a   \husy.  Z  předmětů souvisejících s  dobytkářstvím známe pérové  \ovčácké nůžky, trávní  kosy, z  mladšího období  pak hnojní  vidle, /hřebla a součásti  \řezací  stolice  na  píci.  Produktivitu  chovu v raném  středověku negativně  ovlivňovalo nedostatečné nebo chybějící ustájení, vleklým  problémem byl rovněž nedostatek píce.  Trvalým,  avšak  nepravidelným  a  z  hlediska výživy zanedbatelným  zdrojem masa  byl >lov,  o němž  svědčí kromě osteologických  dokladů v  souborech i  četné nálezy  zbraní v prostředí  pozdně  s.  v.  Doplňkový  význam  měl >rybolov (doložen nálezy závaží k \sítím, \háčků, \síťovacích jehlic) a získávání \medu  a \vosku, >brtnictvím,  později (snad již od  11. stol.)  >včelařstvím.  -  Vedle zemědělství  a chovu dobytka bylo  třetí nejdůležitější sférou  vesnické činnosti \zpracování   dřeva  mýcením   lesa  a   >žďářením  počínaje a stavbou >domu a výrobou  nejrůznějších předmětů a nástrojů konče.  Univerzální  nástroje  venkovana  představoval  \nůž a \sekera;   k   obrábění   dřeva   dále   sloužily  \dláta, \nebozezy,  \vrtáky, v  mladším období  \poříz a  nejméně od 15. stol. také \pila.  - Nepostradatelným vesnickým řemeslem bylo  kovářství,  v  raném  středověku  za vhodných podmínek spojované i s výrobou  železa. Průměrná vesnická kovárna 13. století,    jak   dokumentoval    výzkum   v   +Mutějovicích u Rakovníka,  se  zabývala   především  opravou  poškozených nástrojů   a  výrobou,   popřípadě  kompletací  jednodušších předmětů.   Středověké    kovářské   vybavení   reprezentují \kleště,  \kladiva, vzácně  nalézaná \kovadlina,  \probiják; pro  posouzení technologických  kvalit výroby  jsou důležité nálezy   rudy,  polotovarů   (železných  lup   nebo  hřiven) a strusek. Jen ojediněle se ve vesnickém prostředí setkáváme s doklady  zpracování  kůže  (>obuvnictví  -  nálezy  \šídel a \obuvnických kladívek)  a kosti, běžné  jsou naopak nálezy související   s   \předením,   \tkaním   a  \šitím  (kamenné a keramické   \přesleny,  závaží   k  \tkalcovským   stavům, \jehly,  stěžejkové nůžky).  S raně  středověkou vesnicí  se pojí  i  některá  další   řemeslná  odvětví  -  >hrnčířství, \výroba  dehtu   a  vápna  (zvláště   jihomoravská  lokalita +Záblacany). -  \Doprava na vesnici  byla podmíněna hustotou osídlení a stavem cest, v  maximální míře se však odehrávala v úzkém  okruhu   vesnice  a  jejího   zázemí.  Primitivním, všeobecně  rozšířeným způsobem  dopravy byl  >smyk, v zimním období >sáně, k přepravě objemnějších a těžších nákladů byla určena   \dvoukolá  kára.   Nálezy  z   vrcholně  a   pozdně středověkých vesnic (kování  nábojů kol, obručí, zákolníky), stejně  jako soudobá  vyobrazení, svědčí  o zdomácnění >vozů v tomto   prostředí  teprve   s  rozvojem   městských  trhů. Využívání  skotu  a  koně  k  tahu  potvrzují nálezy podkov, popřípadě  \přezek   postroje;  revolucí  v   >zápřahu  bylo postupné nahrazení primitivního  \jařma chomoutem (zřejmě od 12. - 14. stol.). Početné  nálezy \třmenů, \udidel a \ostruh v zánikových  horizontech vesnic  15. stol.  svědčí o běžném užití  koně  k  jízdě,  což  může  být  vysvětleno  potřebou jezdeckého   řízení  potahu.   -  Vnější   kontakty  vesnice zprostředkované  zřejmě nejbližším  městským trhem dokládají předměty hmotné kultury, zejména  >keramika a nálezy \mincí. - Četné  archeologické  nálezy  >žernovů  ze  s.v. prokazují ruční  mletí  >obilí  (setkáváme  se  také  s ruční kamennou >stoupou - +Mstěnice), v  pozdním středověku zřejmě postupně vytlačované mlýny. Předpokládáme také nejběžnější konzervaci potravin sušením, uzením a nasolováním. K úpravě nedozrálého obilí  v  raně  s.v.  se  užívaly  velké  hliněné \pražnice. K přípravě  pokrmů,  stejně  tak  jako  k  vytápění  >jizby, sloužily  hliněné,   kamenné  >pece  a   otevřená  >ohniště; nacházíme  však také  samostatné chlebové  pece situované ve dvoře. Základní  keramickou nádobu, která  umožňovala vaření i ukládání potravin, představoval v raném středověku bezuchý \hrnec   různých   velikostí.   Omezené   tvarové   spektrum keramického  zboží  doplňovaly  objemné  \zásobnice,  \láhve a později  též  \misky.  K  výraznému  rozšíření keramického inventáře  došlo v  průběhu 13.  století: k  přípravě pokrmů slouží  vedle  hrnců  opatřených  již keramickými pokličkami také   >trojnožky,  dále   se  objevují   \džbány,  \konvice a \mísy, ke svícení se  užívaly kahánky. Velká část vybavení >kuchyně  a domácnosti  však  byla  vyrobena ze  dřeva. Tyto předměty   známe   z   vrcholného   a   pozdního  středověku z městského  prostředí  (soustružené,   dýhované  a  dlabané nádoby  a  široké  spektrum  dřevěného  náčiní). Archeologie přináší  také informace  o skladbě  potravy ve  s.v. (nálezy obilek,  kostí domácích  zvířat, ryb,  ojediněle lovné zvěře a botanických   makrozbytků).  Klíčový   význam  pro  provoz středověké  vesnické usedlosti  měl dostatek  \vody; o jejím čerpání a >transportu svědčí již od raného středověku nálezy kování  dřevěných  \věder.  -  Archeologie  zachycuje  pouze některé součásti  >oděvu (zejména železné  a bronzové přezky \opasků)  a  osobní  výbavy  středověkého venkovana (železné \ocílky,  \nože a  kostěné \hřebeny).  Informace o  ozdobách poskytují  zejména  odkryvy   raně  středověkých  vesnických \pohřebišť    (\náhrdelníky,    \náušnice    a    \záušnice, \prstýnky),   zatímco  výzkumy   sídlišť  přinášejí  omezené spektrum  nálezů. -  Četné nálezy  \zbraní (\tesáky,  \kopí, šipky do  luku a kuše,  napínák z \kuše)  a \zbroje (\pláty) z pozdně   s.v.   vesnice   odpovídají   výčtům  poddanských inventářů ze 16. stol.,  ale také svědectví dalších pramenů. - Poměrně   omezené  možnosti   s  četnými   interpretačními problémy poskytuje archeologie  pro poznání duchovního světa s.v.  Výzkum   pohřebišť  přináší  informace   o  pohřebních zvyklostech  a  jejich  proměnách  (nahrazení  žárového ritu pohřbíváním  nespálených  těl  na  konci  8.  -  počátku  9. století,  přežívání  žárových   i  birituálních  pohřbů  pod mohylami až  do 10. stol., postupný  zánik raně středověkých pohřebišť   umístěných  mimo   sídlištní  areály   a  jejich nahrazení  hřbitovy  kolem  kostelů  ve  vsích nejpozději ve vrcholném   středověku).   Zatímco   početné   odkryvy  raně středověkých    pohřebišť    poskytují    bohaté   svědectví o milodarech a výbavě \hrobů, které svědčí o vztahu k mrtvým a představách o  posmrtné existenci, dosud  téměř postrádáme systematické   výzkumy   vrcholně   a   pozdně  středověkých vesnických pohřebišť. Dokladem  náboženského cítění je např. fragment keramické  plastiky Panny Marie ze  2. poloviny 15. - počátku  16.   stol.  z  Libkovic.   Nahlédnout  do  světa >dětských  her  můžeme  prostřednictvím  keramických >hraček doložených  ve  vesnickém  prostředí  v  pozdním  středověku (\panenky, \figurky zvířat a koníků s jezdcem).


[Obsah]


2 Literatura ke kap. 1

Kol.:  Zaniklé  středověké  vesnice  v  ČSSR ve světle archeologických  výzkumů  1,  2.  Uherské  Hradiště 1971;   

V. Nekuda:  Pfaffenschlag. Zaniklá  středověká ves  u Slavonic. Brno  1975;  

E.  Černý:  Zaniklé  středověké  osady a jejich plužiny. Metodika historicko geografického výzkumu v oblasti Drahanské vrchoviny.  Studie ČSAV. Praha  1979; M. Beranová: Zemědělství  starých Slovanů.  Praha 1980; 

J. Klápště  - Z. Smetánka:  Archeologický  výzkum  české  středověké  vesnice v letech  1971 -  1981, Archaeologia  Historica 7  (1982) 11 - 31; 

V. Nekuda:  Středověká  vesnice  na Moravě  ve světle archeologických   výzkumů   zaniklých   osad.   Archaeologia Historica 7  (1982) 33 -  66;

Z. Smetánka:  Život středověké vesnice.  Zaniklá  Svídna.  Praha  1988;

J.  Klápště: Paměť


[Obsah]


3 Archeologie  novověké  vesnice,

  výzkum  vesnice  16.  - 18. století archeologickými  metodami. Získávání archeologických pramenů,  jejich  rozbor  a  interpretace  přispívá společně s dalšími  obory ke  komplexnímu studiu  vesnice a  kulturní krajiny   předprůmyslového  období.   A.n.v.  tvoří  součást postmedievální  archeologie,   která  se  jako   nová  vědní disciplína  zformovala  v  60.  letech  20. století (zejména v anglosaském    světě).    Množství    pramenů   písemných, ikonografických, etnografických a  jazykových ze sledovaného období  poskytuje  zpětnou   kontrolu  výpovědních  možností archeologických pramenů  a rozvíjení teorie  jejich kritiky, kterou  lze  aplikovat  ve  starších  obdobích,  kdy podobná kontrola  není možná.  - Povrchový  průzkum novověké vesnice (letecké     snímování,    geodeticko     -    topografický, geofyzikálního   průzkumu   a   další   prospekční   metody) dokumentuje  doklady zaniklého  osídlení zachované  ve formě terénních  a  jiných  reliktů  v  krajině. Průzkum zaniklých vesnic, k jejichž stavbě  bylo použito trvanlivého materiálu (zejména  kámen ke  konstrukci podezdívek  nebo celých částí staveb)  poskytuje  informace  o  půdorysném  rozvržení  vsi i velikosti  a prostorovém  uspořádání usedlostí  (výjimečně též půdorysy  domů, např. + Německá  Lhota). Detailní výzkum jednotlivých  komponent  novověké  vesnice  a  jejich časové zařazení umožňuje archeologický odkryv. - Výzkum extravilánu novověké   vesnice  zahrnuje   zejména  mapování  pozůstatků zaniklých  plužin,  komunikací,  ale  také  drobných  lidově - právních  a  sakrálních  objektů  (např.  mezníky,  smírčí kříže, boží muka, kaple)  a výrobních zařízení (např. mlýny, pily,  jámové  lomy  na   kámen,  dehtařské  pece,  milíře). Ojedinělé  archeologické výzkumy  intravilánů vsí  zaniklých v novověku  (zejména  v  16.  -  17.  stol.)  poskytly dílčí poznatky  o  podobě  časně  novověké  vesnice  a její hmotné kultuře  (+  Německá  Lhota,  +  Palčice,  +  Strachotín,  + Vojkov). Od 90. let 20. století se intenzivně rozvíjí výzkum jader   současných   vsí,   tzn.   lokalit   kontinuálně  se proměňujících  v  dlouhém  historickém  čase. Tyto zpravidla záchranné výzkumy vyvolané rozsáhlou stavební aktivitou plní vedle  odborných úkolů  také naléhavé  potřeby archeologické památkové  péče.  -  Odkryvy  v  žijících  vesnicích  (často v interiérech  domů)  dokládají  výraznou  přestavbu vesnice v 16.  století, která  se projevuje  zejména ve  stabilizaci umístění domů a celkové  vnitřní struktury usedlostí (obytné stavby   obvykle   situovány   na   stejném   místě     do současnosti).  Četné  nálezy  kachlů  svědčí  o  prosazování světnic  opatřených  kachlovými   kamny  a  skleněné  okenní terčíky v některých usedlostech naznačují měnící se standard bydlení.  Dosud  ojediněle   výzkumy  zachytily  hospodářské stavby  (např. nejstarší  fáze  stodoly  v usedlosti  čp. 13 v + Libkovicích na Mostecku  datovaná mincí uloženou v mlatu do začátku 17. století) nebo výrobní objekty (např. chlebová pec z 18.  století ve dvoře usedlosti čp.  3 v + Radosticích na  Českobudějovicku).  Archeologie  společně  se svědectvím pramenů   psaných   může   poskytnout   důležité   informace o proměnách vnitřní  struktury vesnic v novověku  (např. v + Srlíně  na  Bechyňsku   archeologický  a  historický  výzkum prokázal,  že půdorys  vesnice zachycený  na mapě stabilního katastru  je   výsledkem  složitých  procesů   2.  pol.  17. - počátku 19. stol.).


[Obsah]


 4 Literatura ke kap. 3 

J. Richterová:  Geodeticko -  topografický průzkum  na lokalitě Německá Lhota,  okr. Kladno, Archaeologia Historica 7 (1982) 247  - 252; 

J.  Pajer: Výzkum habánské  lokality ve Strachotíně (okr. Břeclav),  Vlastivědný věstník moravský 37 (1985)  314 -  319; 

J.  Fröhlich: Povrchový  průzkum zaniklé středověké  osady Palčice,  Archeologické výzkumy  v jižních Čechách  3 (1986)  91 -  103; 

D.  Crossley: Post  - Medieval Archaeology in Britain. London -  Leicaster - New York 1990;

Z. Smetánka  - J. Žegklitz: Post  - mediaeval archaeology in Bohemia  and  its  problems.  In:  Studies  in  Postmedieval Archaeology  1  (1990)  Praha,  7  -  21; P. Vařeka: Studium vesnického   domu  16.   -  17.   století  a  postmedievální archeologie,  In:  Vesnický  dům  16.  -  17. století (1992) Praha, 15 -  20;

K. Nováček, K. -  P. Vařeka: Archaeological research  of present  day villages  of a  medieval origin in Bohemia, In: Ruralia I, Památky archeologické - supplementum 5 (1996) 314 -  322;

 M. Dohnal - P.  Vařeka: Výzkum novověké vesnické  usedlosti  v  Srlíně   (okr.  Písek)  -  svědectví archeologických  a písemných  pramenů, Archeologické výzkumy v jižních Čechách 10 (1998).       


[Obsah]


5 Středověký vesnický  dům

profánní stavba  spojená sociálně, kulturně a ekonomicky s  prostředím > středověké vesnice (5. - 15. století). Poznání s.v.d v Čechách a na Moravě umožňuje zejména   \archeologie,  pro   období  pozdního   středověku poskytují  cenná,  byť   torzovitá  svědectví  také  písemné prameny a \ikonografie.  Dosud postrádáme zachované vesnické domy   spolehlivě  datované   do  středověku   (v  některých oblastech střední, západní a severní Evropy se uchoval větší počet vesnických  domů z konce 13.  až 15. stol.). Nejstarší kamenné  části  vesnických  usedlostí  se  v Čechách rámcově datují až do  sklonku 15. a 16. století  a roubené domy byly datovány   dendrochronologicky  do   16.  století.   -  Raně s.v.d. v Čechách a na  Moravě je součástí vyhraněné stavební kultury, jež zaujímá  rozsáhlé oblasti střední, jihovýchodní a východní  Evropy  a  tvoří  součást slovanského kulturního okruhu,  který  se  prostorově  vymezoval  na  prahu  raného středověku.  Typickou  domovou  formu  této stavební tradice tvoří jednodílné zahloubené nebo nadzemní stavby čtvercového půdorysu  (nejčastěji o  velikosti 4   x 4  m) s  >pecí nebo >ohništěm  umístěným v  rohu. Zahloubené  stavby se  dělí na >zemnice  se střešní  konstrukcí usazenou  na úrovni  terénu (hloubka  přesahuje  1  m)  a  \polozemnice, jejichž střechu nesly stěny založené v zahloubené části či na povrchu terénu (hloubka menší než 1  m). Závislost výběru zahloubeného nebo nadzemního  domu na  přírodních nebo  jiných faktorech  není dosud jasná. Převaha zahloubených  staveb je však dána vyšší zachovatelností   a   rozpoznatelností   terénním  výzkumem. Vesnická  sídliště v  Čechách a  na  Moravě  se v  6. až  1. polovině  13.  stol.  projevují  v archeologických pramenech vedle  jasně  identifikovatelných  zahloubených  staveb také širokou škálou pozůstatků další zástavby a sídelních aktivit (např. kůlové a sloupové  jámy, žlábky, odpadní jámy), které vytvářejí  často  shluky,  jež  mohou  indikovat  jednotlivé usedlosti,  o  jejichž  vnitřní  struktuře  však dosud mnoho nevíme.   Nejnovější  výzkumy   v  severozápadních   Čechách (+Hrdlovka,  +Jenišův  Újezd)  naznačují,  že  již od raného středověku  byly  usedlosti  ohrazeny;  jejich jádro tvořila jednodílná obytná  stavba a v  blízkosti umístěná samostatná >komora.  K  uchovávání  >obilí  sloužily hruškovité zásobní >obilní jámy  vyložené slámou a  opatřené zřejmě jednoduchým zastřešením,   jak  prokázaly   již  starší   výzkumy.  Raně středověké  stavby  užívaly   konstrukce  roubené,  drážkové a pletené.   Značné  uplatnění   nacházela  hlína  využívaná k omazům dřevěných konstrukcí. Kámen  se s výjimkou otopných zařízení  (zejména kamenné  pece) využíval  ojediněle, např. jako   jednoduchý   podklad   dřevěných   konstrukcí   stěn. - Vrcholně středověká transformace zasahující všechny složky společnosti v  Čechách a na  Moravě zanechala hluboké  stopy také na vesnici. Proměny sídelní  sítě a sídelních forem (v. t.  >středověká   vesnice)  se  vyrazně   odrážejí  také  ve vesnickém   stavitelství.   Prostorová   stabilizace  vesnic a usedlostí  podmínila   prosazováním  kamenných  konstrukcí zajišťujících trvanlivost  staveb. Ve 2. polovině  13. - 15. stol.  můžeme  hledat  počátky  tradiční  české  a  moravské vesnické architektury. V tomto období se zformovaly základní typy  domů i  usedlostí na  vesnici, které  přetrvaly až  do průmyslového  věku   a  v  mnoha   oblastech  určují  podobu >vesnických sídel i ve  20. století. - Archeologické výzkumy v Čechách  a  na  Moravě  postupně  osvětlují  proměny  raně středověké  stavební  tradice  ve  2.  polovině  13.  -  14. století, které představují výrazný  předěl ve vývoji s.v.d.. Starší jednodílné  příp. dvojdílné obydlí  (jizba nebo jizba se  síní) se  samostatnou komorou  a zemními  zásobnicemi je postupně  nahrazeno  vyspělým  \trojdílným  domem komorového nebo špýchraového typu, který  sdružuje obytné i hospodářské funkce pod jednu střechu. Hypotézy o genezi tohoto typu domu byly  formulovány již  od konce  19. století.  Vedle hypotéz zdůrazňujících autonomní vývoj od jednodílného k trojdílnému domu (*L.  Niederle, *K. Moszynski) se  objevily také názory prosazující  možnost  převzetí  již  hotového  domového typu vytvořeného  v  jiných  oblastech  Evropy  (*V.  Mencl,  *A. Pitterová). Zásadní informace  pro poznání procesu formování vyspělého  trojdílného domu  poskytly archeologické  výzkumy 60. - 90. let 20. století. Nálezové situace naznačují, že se trojdílný  dům  mohl   vytvářet  postupně  spojením  původně samostatných   částí  (k   dvojdílnému  obytnému   jádru  se připojila  samostatná  >komora,  nebo  se  samostatná  jizba a komora    spojily    prostřednictvím    vestavěné    >síně - +Mstěnice, +Pfaffenschla - *V.  Nekuda, *V. Frolec), avšak trojdílný  dům  mohl  být  také  plně  konstituován  již při vysazení vesnického  sídla ve vrcholném  středověku (+Svídna - *Z. Smetánka). - Obytné  jádro domu tvořila jizba opatřená kamennou nebo  hliněnou pecí v  rohu, která zabírala  až 1/4 plochy  místnosti.  Střední  část  domu  zaujala chladná síň sloužící   především   komunikaci,   ale   také  k  některým hospodářským   aktivitám   a    skladovacím   účelům.   Síně v Pfaffenschlagu   podstatně   překračovaly   svou  rozlohou velikost jizby i komory.  Na ostatních lokalitách se rozloha základních ; layout-grid-mode: line"> "mso-spacerun: yes; layout-grid-mode: line">  trojdílného   domu  výrazněji  nelišila. Ohniště  zjištěná   v  síni  v   pozdně  středověké  +Svídně předznamenávají další postmedievální  vývoj vesnického domu, kdy se  v zadní části  síně vyčleňuje >černá  kuchyně. Třetí část  domu tvořila&n yes; layout-grid-mode: line">&nn style="mso-spacerun: yes; layout-grid-mode: line">  zejména jako skladovací prostora (>etnografie a písemné prameny dokládají také další funkce).  Některé  komory   byly  částečně  zahloubeny  nebo podsklepeny.   V  takovém   případě  jsou  charakteristickým stavebním prvkem  \šíjové vstupy vedoucí  zpravidla do síně. U částečně zahloubených komor  se předpokládá patrové řešení horní části  odpovídající novověkým analogiím.  Na některých lokalitách  byly velmi  pravděpodobně komory  stavěny v celé výšce z kamene, zatímco síň a jizba měly dřevěnou konstrukci spočívající  na  kamenné  podezdívce  (v  +Pfaffenschlagu se předpokládá kamenná  konstrukce komor i  síní). Setkáváme se také s doklady roubené,  zřejmě patrové komory s jednoduchým dřevěným  bedněním  v  zahloubené  části (např. +Češnovice). - Podle  půdorysného uspořádání  rozlišujeme trojdílné  domy obdélného půdorysu  a domy úhlové  dispozice. Vícedílné domy členěné v  podélné ose do dvou  traktů (jizba/jizbička - síň s vydělenou  zadní  částí  -  komora/komůrka)  byly zjištěny pouze v +Pfaffenschlagu. K  trojdílnému jádru se v některých případech  připojovaly  další  hospodářské  prostory,  např. >chlév  nebo  >špýchar  se  vstupem  ze  >dvora.  - V pozdně středověké  vesnici  zjišťujeme  také  jednodílné (+Vilémov, +Bystřec)  a \dvojdílné  domy (jizba  - síň: +Pfaffenschlag, +Mstěnice),  které  zřejmě  indikují  sociální  stratifikaci a regionální  odlišnosti vesnického  stavitelství. Setkáváme se  také se  zahloubenými stavbami  (+Táborsko). V  zaniklém +Kravíně  byl odkryt  dvojdílný dům,  jehož zahloubená  část byla opatřena  otopným zařízením s  >kamnovcem a k  nadzemní části byla přisazena chlebová pec. - V pozdním středověku se setkáváme  jak  s  jednostrannými,   tak  s  úhlovými,  nebo dvojstrannými i trojstrannými  usedlostmi. Dům byl zpravidla obrácen  štítem k  >návsi,  známe  však též  případy okapové orientace. Hloubkové  parcely pokračovaly od  domu zahradami až k hranicím >intravilánu. Při parcelní zdi v zahradě mohly stát i drobné stavby (+Svídna). V pozdně středověké vesnické usedlosti   nacházíme   široké   spektrum   staveb  určených k ukládání   zemědělských   produktů,   potravin   a  nářadí (špýchary,  >stodoly,  sklípky,   lehčí  hospodářské  stavby - např.  >kůlny),  Zřejme  jako   úkryt  byly  užívány  tzv. \lochy,  chodbovité podzemní  prostory situované  pod pozdně s.v.d. na  Moravě. K pečení chleba  mohla sloužit samostatně stojící pec  ve dvoře (+Svídna). Potřebu  vody pokrývaly buď individuální  >studny v  usedlostech nebo  obecní studna  na návsi, ojediněle za >vsí. Stěny studen byly dřevěné (roubené či bedněné)  nebo (nejpozději od počátku  15. stol.) vyzděné z kamene;  čerpání   vody  umožňoval  dřevěný   rumpál  nebo vahadlo.  -  V  konstrukci  pozdně  s.v.d.  nacházel  široké uplatnění  kámen  užívaný  jak  pro  podklady  a  podezdívky dřevěných stěn, tak i pro stavbu zděných částí domu, zejména komor (lomové  zdivo pojené hlínou nebo  jílem). Na +Slánsku byla   archeologickým   i   etnografickým   výzkumem  shodně prokázána tradiční  oblast kamenného vesnického  domu, jehož počátky se řadí již do  pozdního středověku. Na řadě lokalit doložil  rozbor  pozůstatků  dřevěných  stěn (zejména otisky v mazanici) roubení  z kuláčů dosahujících průměru  až 30 cm s přesahy v rozích, setkáváme se však také s užitím tesaných trámů.  Roubené stavby  byly často  opatřeny silným hliněným omazem,  k  jehož   snadnějšímu  uchycení  sloužily  dřevěné kolíky.  Vedle   >roubení  předpokládáme  též   časté  užití >drážkové  konstrukce.  Výsledky  výzkumu  v +Libkovicích na Mostecku  nevylučují ani  >hrázděnou konstrukci  domů ze 14. - 15.   století.  Méně   často  se   setkáváme  s  >pletenou konstrukcí,   která   se   uplatňovala   zejména  u  lehčích hospodářských staveb. K podkladům  stěn a ke stavbě otopného zařízení se  užívaly také pálené  >cihly a dlaždice.  >Dveře domů byly  opatřeny železným kováním  s panty a  nechybí ani doklady  dveří svlakových.  O zamykání  dveří svědčí  nálezy klíčů   a  zámků   (zejména  v   komorách).  Výzkumy   dobře zachovaných  požárových  destrukcí   s.v.d.  z  15.  století prokázaly povalový  >strop v jizbě  a komoře (světnice  snad zůstaly  otevřené   do  podstřeší).  Chybí   však  informace o konstrukci  >krovů.  Můžeme  předpokládat  užití \krokvové soustavy  (zvl.  u  rozsáhlých  trojdílných  domů)  a \krovů s hřebenovou vaznicí.  Množící se nálezy kachlů  z konce 15. stol.  naznačují proměnu  středověké dýmné  jizby ve vyspělý druh  obytného  prostoru  s  odvodem  kouře  -  >světnici na sklonku středověku. Množící se  nálezy stavebních a domových \obětin  doložených   ze  s.v.  již   od  raného  středověku dokumentují zvyklosti a magické praktiky spojené s obydlím.


[Obsah]


6 Literatura ke kap. 5

 J. Škabrada  - Z.  Smetánka: Architektura zemědělských usedlostí  pozdního  středověku   v  Čechách,  Archeologické rozhledy  26 (1972)  236 -  270; 

D.  Šaurová: Typické domové půdorysy v zaniklé středověké vesnici Konůvky na Slavkovsku, Archeologické  rozhledy  25  (1973)  83  -  85;

V.  Nekuda: Pfaffenschlag.  Zaniklá  středověká  ves  u  Slavonic.  Brno (1975);  

V.   Frolec:  K  interpretaci   geneze  trojdílného komorového  domu   ve  světle  archeologických   výzkumů  na jihozápadní  Moravě,  Archaeologia  Historica  7  (1982)  67 - 77;  

J. Škabrada:  Základní rysy  prostorové a konstrukční struktury  domu  zemědělské  usedlosti  pozdního  středověku v Čechách, Archaeologia  Historica 11 (1986)  395 - 407;  

L. Belcredi:   Půdorysná   a   stavební   podoba   středověkého venkovského domu  na střední Moravě,  Archaeologia Historica 12 (1987)  157 - 169;  

B. Dostál: Stavební  kultura 6. -  9. století  na  území  ČSSR,  Archaeologia  Historica 12 (1987) 9 -  32; 

P.  Vařeka: Příspěvek  k problematice  vypovídacích možností konstrukčních reliktů středověkého vesnického domu, Archeologické  rozhledy  43  (1991)  585  -  592; 

P. Meduna: K vnitřní struktuře raně  středověkých sídlišť, Archaeologia historica 17  (1992) 281 - 298;  

Z. Smetánka: K problematice trojdílného domu  v Čechách a na  Moravě v období vrcholného a pozdního  středověku,  Mediaevalia  Archaeologica Bohemica 1993  - Památky  archeologické -  Supplementum 2  (1994) 108 - 116;  

P. Vařeka:  Konstrukce středověkého  vesnického domu v Čechách a na Moravě (10. -  15. století), ČL 81 (1994) 184 - 200; 

R. Nekuda: Vývoj trojdílného rolnického domu v období vrcholného  a  pozdního  středověku   na  Moravě  ve  světle archeologických  výzkumů, Archaeologia  Historica 20  (1995) 401 - 416.


[Obsah]