Výzkum zaniklého římského města Castrum Novum (Itálie)

Počátky lokality sahají do doby etruské, 5. století před naším letopočtem. Postupný vývoj byl přerušen ve 3. století před Kristem expanzí Římské říše kolonií Castrum Novum. Vojenská pevnost a pozdější město leží na významné komunikaci Via Aurelia spojující Řím s městy Pisa či Cosa a tvoří tak jednu z aglomerací širšího okolí věčného města. Několikaletá spolupráce mezi našimi odborníky, muzeem v Santa Seveře (Museo del Mare e della Navigazione Antica) a GATC (Gruppo Archeologico del Territorio Cerite) přinesla řadu neocenitelných nálezů a poznatků nejen o této lokalitě, ale zároveň odhalila nové taje a tempo života starých Římanů. Společně pokračujeme ve výzkumu započatém v druhé polovině osmnáctého století. K prvnímu rozsáhlému odkryvu dochází z podnětu někdejšího papeže Piuse VI. ve snaze obohatit papežské sbírky, které dodnes lze obdivovat při návštěvě Vatikánských muzeí.
Během výzkumu v minulých letech byly odhaleny nové části města. Postupné práce v okolí někdejšího fóra a přilehlé zástavby vedly k identifikaci jedné ze vstupních bran, pozůstatků zásobních cisteren na vodu, městských lázní, obytných budov původní vojenské pevnosti nebo městského divadla s typickou Scaenae frons, odhalené pomocí moderních technologií podpovrchové dokumentace. K zajímavým nálezům našich archeologů lze řadit fragment ruky patřící pravděpodobně soše císaře Gaiu Iuliu Caesaru Octavianuse (63 př. n. l. – 14 n. l.) též známého jako Augustus, jehož jméno je neodmyslitelně spojeno s počátky města. Právě císař Augustus mění status původně vojenského posádkového tábora na město, čímž spouští dynamický vývoj spojený s novou stavební činností a reorganizací starého uspořádání. Tento vývoj byl přerušen v průběhu 5 století po Kristu, kdy město zaniká. O přesném důvodu jeho zániku prozatím neexistují spolehlivé důkazy.

Archeologická expedice v Kyrgyzstánu

Archeologický výzkum regionu Oš v jižním Kyrgyzstánu je realizován jako součást vědecké a meziinstitucionální spolupráce mezi Katedrou archeologie FF ZČU, Fakultou historických věd Státní univerzity v Oši a komplexem Národního historického a archeologického muzea Sulaiman-Too. Oblast takzvané Ošské oázy představuje historicky významný region, kde jednotlivé větve starověké a středověké Hedvábné stezky opouštěly území úrodné středoasijské Fergany a vstupovaly do horských masívů Pamíru a Ťian-šanu. Právě na sledovaném území se po dlouhá staletí střetávaly kultury spojené s usedlými zemědělci a městskými státními útvary se světem kočovníků, jejichž minulost osvětlují dosud jen málo poznané archeologické památky.
Průzkumu a dokumentace v Kyrgyzstánu se účastní magisterští a doktorandští studenti archeologie ze Západočeské univerzity v Plzni a Státní univerzity v Oši. Výzkum je realizován ve spolupráci s Ústavem historie a kulturního dědictví Akademie věd Kyrgyzstánu a Národním historickým a archeologickým muzeem Sulaiman-Too.

Odkaz:
http://archeo.kg